4. 5. 2023
Pohádka o soli nad zlato má mnoho verzí a podob, včetně té filmové s Janem Werichem. Ale ještě mnohem starší je Ježíšova zmínka o soli v kázání na hoře (Mat 5, 13) „Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena?“. Proč do titulku pletu vosk? Protože když pokazíme včelí vosk, také vyvstává otázka, co s ním.
Včelí vosk je cenná surovina. Ve včelařství část vosku koluje. Chovatelé taví staré souše a ze získaného vosku dělají mezistěny. Včely vloženou mezistěnu dostaví a část vosku k tomu vloženému nově přidají. Něco do stěn buněk, něco na víčka. Po čase plást přijde opět do tavidla a koloběh se opakuje. Až donedávna většinou včelaři chodili do výroben či prodejen, kde měnili svůj vosk za mezistěny. A protože často měli vosku o něco víc, přebytek hned odprodali, takže vlastně za mezistěny neplatili nic. Tak tomu bylo od vynálezu medometu amezistěny po celé minulé století.
V posledních letech se začínají mezistěny více kupovat než měnit za vosk. Poprvé jsem si toho všiml asi před deseti lety ve včelařské prodejně v nizozemském Wageningenu. „Proč mají tyto mezistěny takovou zvláštní barvu?“ ptal jsem se svých hostitelů. Byl to vosk z Afriky. Chápu, že v Africe má Nizozemsko ještě z koloniálních dob spoustu cenných obchodních kontaktů, ale proč dovážet včelí vosk? Odpověď mě překvapila. S vyvářením starých souší je spousta práce, navíc špinavé. Potřebuje to prostor a páru, záda bolí a čas je drahý. Než se s tím patlat, tak si řada včelařů raději mezistěny koupí bez protidodávky vosku, nestojí zase tolik. Jasně, zbytek jsem si snadno domyslel. Pokud se mezistěny nevyměňují, ale kupují, výrobci mezistěn musí vosk někde nakoupit. Třeba i v Africe.
Netrvalo dlouho a podobná situace nastala i u nás. Mezistěny se čím dál víc kupují bez protidodávky vosku. Voští místo ve vařácích, pařácích a slunečních tavidlech končí v žaludcích zavíječů, v kompostech nebo odpadcích. Peníze nehrají takovou roli, abychom si nemohli mezistěny koupit. Nově se objevila i další okolnost, která právě schopné včelaře ochuzuje o tuto cennou surovinu: rozmach obchodu s oddělky. S každým prodaným oddělkem odchází z hospodářství i pět plástů. A ruku na srdce, právě ty se často do koloběhu vosku už nikdy nevrátí. Výrobce mezistěn řeší pochopitelně nákup surovin, jak nejlépe umí. Poptávka po vosku stoupá, a tím pádem i jeho cena, což může lákat ke spekulacím a nepoctivostem.
Včelí vosk je přírodní látka. Jeho složení není úplně konstantní. Standard vosku tedy není dán přesným obsahem jeho komponent, ale fyzikálně-chemickými parametry, které vosk charakterizují. Existuje celá řada jiných vosků a surovin, které jsou podstatně levnější než včelí vosk. Tyto látky, pokud jimi někdo vosk nastaví, považujeme za adulteranty. Kdo se v tom vyzná, dokáže zfalšovat vosk tak, že vyhovuje normám, ale včelí není. Když je přídavek adulterantů do vosku několik procent, to ještě včely vezmou. Ale vosk koluje a obsah adulterantů se zvyšuje.
Médii už proběhla řada skandálů týkajících se nekvalitního, respektive falšovaného vosku. Poté, co včelaři nastrkali do včelstev mezistěny, včely je buď odmítaly vystavět, vykusovaly je, nebo je postavily, ale plásty se pak zbortily pod tíhou zásob či plodu. Reklamace mezistěn jsou spojeny s technickými problémy. Vadu často zjistíme až dlouho poté, co jsme mezistěny koupili, takže těžko dohledáme doklady. Zboží nemá žádné výrobní číslo nebo šarži pro dohledání reklamace. Vadné štosy mezistěn pak obvykle skončí roztavené a vrácené do oběhu, čímž se kontaminuje další vosk.
Laboratoře disponují technikami, kterými se dají zjistit normami požadované parametry, jako jsou bod tání, číslo kyselosti, číslo jodové, esterové a další. Ale jak jsem již naznačil, někdy zdánlivě všechno vyhovuje, ale pravý vosk to není. Pomocí infračervené spektrometrie dokážeme odhalit přítomnost parafinu a několika dalších přidávaných látek včetně jejich množství. Můžeme provést rozbory plynovou chromatografií s hmotnostní detekcí, můžeme porovnat množství sudých a lichých uhlovodíků, ale vždy skončíme jen u toho, že surovina deklarovaná jako včelí vosk vykazuje, nebo nevykazuje nějaké odchylky od předpokládaných parametrů.
I bez nákladných laboratorních technik máme možnost vosk, respektive z něj vyrobené mezistěny otestovat. Udělají to pro nás včely. Velice průkazný test se dá provést pomocí šachovnicové mezistěny, kterou si však musíme připravit. Vezmeme jednu zaručeně dobrou mezistěnu a druhou, kterou testujeme. Položíme je přesně na sebe a rozkrájíme třeba dvěma vodorovnými a třemi svislými řezy na 12 políček. Pak opatrně přeskládáme dílky stranou a sestavíme dvě šachovnicové mezistěny kombinací obou původních. Na styčných hranách pomocí horkého nože dílky mezistěn opět přitavíme k sobě, aby šlo šachovnici přemístit do rámku na drátky a zatavit tak, jak jsme zvyklí.
Pokusné šachovnicové mezistěny vkládáme do včelstva pochopitelně v době, kdy včely obvykle mezistěny staví. Už druhý nebo třetí den uvidíme, jak se jim oba vosky líbí. Pokud jsou dobré, je plást brzy postaven, zakladen, zaplodován a není ani stopa po nějaké šachovnici. Jindy se včely zřetelně více zaobírají lichými, či sudými políčky. Je to vidět při stavbě, v zakladení matkou, výživě plodu. Včely dokonce poznají i přehřátí jinak nefalšovaného vosku a poznají i vosk filtrovaný přes sorbenty z důvodu jeho čištění. Citlivost je vysoká, ale test pochopitelně neřekne, co přesně je v onom vosku špatně.
Ale co tedy s poznatkem, že v oběhu je mnoho falšovaného vosku?
V prvé řadě buďme na pozoru, kde mezistěny měníme nebo kupujeme. Pokud víme o falšovaném nebo podezřelém vosku, je seriózní takový vosk použít výhradně mimo včelařskou sféru na svíčky nebo jiné technické účely.
Ideální je uzavřený oběh vlastního vosku, ze kterého si mezistěny necháme zhotovit ve firmě, která je schopna tomuto požadavku vyhovět.
Uvažujme i o tom, zda si malé nebo větší zařízení na odlévání mezistěn nepořídit. I v ruční formě na jednu mezistěnu jich lze odlít několik desítek za večer. Jsou pracné, ale jen od našich včel, a tím pádem nad zlato.
Ing. Dalibor Titěra, CSc. Výzkumný ústav včelařský, Dol
Foto: Dalibor Titěra