18. 9. 2022
Včely lze vycvičit k hledání potravy na vybraných zemědělských plodinách a významně tak zvýšit jejich výnosy.
Když má pes něco nebo někoho vyčenichat, musí se nejprve seznámit s pachem této věci či osoby. Dobře to vědí policisté, kteří cvičí psy k odhalování pašovaných drog nebo k pátrání po lidech. Podobně je tomu i u včel, které mají poměrně dobrý čich a podle pachů a vůní se řídí při vyhledávání rozkvetlých porostů.
Rostliny vděčí za vůni květů širokému spektru různých látek, například u slunečnice se jejich počet odhaduje na více než dvě stovky. Vědci nicméně předpokládají, že včely poznají rostlinný druh i podle několika typických pachových molekul. Vůni určité rostliny si zapamatují nejen tehdy, když na ni narazí při pátrání po zdrojích potravy mimo úl. Vtisknou si ji do paměti i uvnitř úlu, kam ji s pylem a nektarem přinesou jiné dělnice.
Argentinští vědci vedení Walterem Farinou z univerzity v Buenos Aires vyšli z těchto informací a pokusili se v experimentu zefektivnit opylení porostu slunečnice tím, že včelám v úlu předkládali látky zodpovědné za typickou vůni slunečnicových květů.
V minulosti už proběhla celá řada pokusů o podobný „pachový výcvik“ včely medonosné, první publikace na toto téma pocházejí již ze 40. let minulého století. Jejich výsledky však vyzněly rozporuplně a chybělo v nich to nejdůležitější: nebylo jasné, nakolik se výcvik včel promítl do výnosu opylovaných plodin.
Výcvik syntetickou náhražkou
Walter Farina a jeho spolupracovníci nejprve naučili včely medonosné vyhledávat vůni slunečnice tak, že dělnicím nabízeli cukerný roztok s příměsí čtyř významných složek vůně slunečnicových květů – sabeninu, limonenu, beta-pinenu a eugenolu. Včely si pro náhražku slunečnicové vůně brzy vyvinuly velkou slabost. O tom se vědci přesvědčili, když včelám nabídli krmítka s návnadou navoněnou jasmínovým extraktem. Včely i nadále upřednostňovaly krmítka se čtyřmi syntetickými komponentami slunečnicové vůně.
Když byly takto vycvičené včely přemístěny do blízkosti rozkvetlých porostů slunečnice, začaly dělnice už během první hodiny verbovat v úlech vrtivým tancem k letu za slunečnicemi. Včely, které byly zvyklé nacházet odměnu v podobě cukerného roztoku ovoněného jasmínem, reagovaly na slunečnicové pole jako na vydatný zdroj s výraznou prodlevou. První vrtivé tance označující za zdroj potravy slunečnicový porost se u nich objevily až po třech hodinách. Včely nepodrobené výcviku zareagovaly na výskyt slunečnic vrtivými tanci až po pěti hodinách.
Vědci se přesvědčili, že včely výzvu vrtivým tancem k návštěvě slunečnicového pole akceptovaly. Dělnice „vycvičené“ na slunečnicovou vůni přitom létaly na porosty slunečnice častěji a přinášely odtud více pylu. To se projevilo zvýšením výnosu slunečnicových semen. Pokud byl porost opylován včelami cvičenými na slunečnice, byly výnosy vyšší o 30 až 60 %, než když porosty opylovaly necvičené včely. Platilo to bez ohledu na pěstovaný hybrid slunečnice.
Možnosti výcviku včel
„Nabídka ovoněné potravy v úlu přináší velkou výhodu oproti jiným zásahům, jež mají zvýšit opylení,“ konstatují autoři argentinské studie, zveřejněné ve vědeckém časopise Current Biology.
Protože se včely poměrně snadno učí, je možné je v průběhu vegetační sezony postupně „přeškolovat“ na různé druhy plodin a výrazně tak posílit opylení vybraných porostů. Jako „návnada“ slouží neškodné přírodní látky, používané navíc ve velmi nízkých koncentracích. Farina a spol. proto nepředpokládají, že by přítomnost pachových látek v úlu včelám škodila. Tyto látky s sebou nenesou zvýšená zdravotní rizika ani pro včelaře nebo konzumenty medu.
S tím, jak ubývá volně žijících hmyzích opylovačů, roste potřeba opylení zemědělských plodin včelou medonosnou. V některých případech jsou opylovací služby včel ceněny dokonce ještě více než produkce medu. I když se včely svým výkonem při opylení ne vždycky vyrovnají volně žijícímu hmyzu, představují významného opylovače např. v podmínkách rozlehlých porostů, protože jsou schopny létat za potravou i na poměrně velké vzdálenosti. Pro úspěšné opylení porostů je však důležité načasování. Pokud jsou včely dopraveny k porostům předčasně a ty ještě nekvetou, nebo se dostanou na porosty pozdě a ty už odkvétají, hledají potravu jinde, nebo strádají nedostatkem. Rychlé reakci včelstev na aktuálně dostupné zdroje potravy lze podle autorů studie napomoci tak, že se včely s předstihem podrobí „pachovému výcviku“ a jsou pak po přesunu na nové stanoviště k hledání dostupné potravy „vyškolené“.
Řada studií z posledních let upozorňuje na fakt, že rostoucí míra znečištění ovzduší včelám čichovou orientaci komplikuje. Řada zplodin patří mezi chemicky silně reaktivní látky. Příkladem za všechny je přízemní ozon, vznikající reakcemi složek smogu s atmosférickým kyslíkem. Tyto látky reagují s pachovými molekulami květů a rozkládají je. V krajině se znečištěným vzduchem je proto vůně květů oslabená a včely je dokážou vyhledat na významně kratší vzdálenost.
Jaroslav Petr
Foto: Zdeněk Dukát