23. 10. 2023
Vyšlechtit včelstva, která by snášela přítomnost roztoče Varroa destructor, byla by tedy vůči němu varroatolerantní, anebo by byla vůči napadení roztočem a jeho pomnožování odolná, tedy varroarezistentní, je jistě snem mnoha včelařů. Nemuseli by provádět monitoring ani léčbu či technologická opatření ke snížení napadení včelstev roztočem, ani mít obavu z reziduí použitých léčiv v medu. Je ale otázkou, jakou cenu bychom za její splnění museli zaplatit.
Proč nemám rád výraz kleštík včelí?
když mám rád česká slova všude tam, kde je to jen trochu možné, při přečtení výrazu kleštík včelí mi vždy vytane na mysli báseň Josefa Václava Sládka Rodné mluvě („Má rodná mluvo, ty drahý skvoste, jediný z velkého odkazu dědů, který jsi přetrval…“). Slovo kleštík (pánové Kůrka a Přidal, tvůrci tohoto názvosloví, mi snad prominou) mi vždy připomene nikoliv kleště, ale spojení klíště včelí, které se objevilo v jednom lokálním tisku kdesi na Blanensku. Úplně mě zamrazilo, jak blízko by mohl tento, pravděpodobně jen překlep, mít ke klíšťové encefalitidě a jejímu možnému přenosu medem? A důsledek? Obava z konzumace medu! Proč ne? I větší absurdity se rodí někdy v lidské mysli. Když slyším nebo čtu v médiích zprávy o šíření ptačí chřipky vodními ptáky, vzpomenu si na telefonický dotaz jedné paní, zda není z hlediska možného přenosu ptačí chřipky na člověka nebezpečné spát na péřovém polštáři z opravdového husího peří? A ten dotaz byl míněn smrtelně vážně! Vždy si při tom uvědomím, jak jsem rád, že ještě takový polštář mám! Naštěstí není takových dotazů mnoho, ale přesto nemám od té doby výraz kleštík včelí rád a myslím, že by se ani neměl používat.
Zůstaňme tedy u výrazů varroarezistence a případně varroatolerance, jelikož nejen Anglosasové, ale i my Češi máme rádi jednoslovné výrazy než jejich mnohdy přesnější a výstižnější opisy více slovy. Varroatolerance je spíše výraz pro šlechtitelský cíl, pokud je vůbec reálný a za jakou cenu. Zde odkazuji na článek Mgr. Jiřího Danihlíka Ph.D.: https://www.mojevcely. eu/clanky/varrooza/varroatolerance/.
Roztoč Varroa destructor byl do Evropy zavlečen ze včely východní (Apis cerana) z jihovýchodní Asie ke konci sedmdesátých let minulého století. Ještě než byl dostatečně poznán jeho destruktivní vliv na evropská plemena včely medonosné, byl i po řadu roků svého výskytu v Evropě (do roku 2000) nazýván Varroa Jacobsoni. Nedávné studie však prokázaly mezi kmeny roztoče Varroa Jacobsoni a Varroa destructor určité genetické odlišnosti v jejich mitochondriální DNA a roztoč Varroa vyskytující se na západní včele medonosné byl popsán jako samostatný druh a je nazýván Varroa destructor.
V odborné literatuře je popisováno, že se na včele východní roztoč Varroa Jacobsoni množí jen, nebo převážně, na trubčím plodu. Dělnice má údajně tak krátkou dobu vývoje, že i když je kukla napadena, nestihne se na ní roztoč namnožit. Napadení trubčího plodu není pro včelstvo tak fatální a navíc napadne-li trubčí larvu v buňce dva a více roztočů, často nemá trubec dost sil pro vylíhnutí – neprokouše víčko. Včely nakonec takovou buňku ještě dodatečně uzavřou (přirozeně má víčko s otvorem) a roztoče Varroa destructor i s uhynulým trubcem v buňce doslova „pohřbí“. Dělnice včely východní mají také zvýšenou schopnost odstraňovat roztoče ze svého těla (grooming – hřebelcování, úprava vzhledu) nebo i z těl svých sester. A v neposlední řadě včelstva včely východní opouštějí původní hnízdo (migrují) a ve starém hnízdě zanechají veškerý plod, i s roztoči Varroa destructor, mimo těch, které odnesou přisáté na svých tělech.
V odborné literatuře je popisováno, že se na včele východní roztoč Varroa JacobMechanismem vzniku přirozené odolnosti včelstva bývá tedy nejčastěji kratší doba zavíčkovaného plodu u dělnic, odstraňování včelích kukel napadených roztoči Varroa destructor (varroasenzitivní hygiena-VSH) a zmenšení celkové početnosti včelstva.
Souběžně se ale zvyšovala (a dále zvyšuje) patogenita varroázy jakožto nemoci. Ke kolapsu včelstva stačí nyní výrazně nižší počet roztočů, než tomu bylo před lety. Zatím co z počátku po zavlečení varroázy se za fatální pro včelstvo považoval výskyt až teprve deseti tisíc roztočů, stačí v poslední době již jen jejich výskyt v nižších jednotkách tisíc, tedy téměř o jeden desítkový řád méně.
Jistě je velmi lákavé snažit se vyšlechtit včelstva, která by přítomnost roztoče Varroa destructor snášela, byla by tedy vůči němu tolerantní, anebo by byla vůči napadení roztočem a jeho pomnožování odolná, tedy varroarezistentní. Znamenalo by to nemuset provádět monitoring ani léčbu či technologická opatření ke snížení napadení včelstev roztočem, ani mít obavu z reziduí použitých léčiv v medu. Je ale otázkou, jakou cenu bychom za její splnění museli zaplatit a zda by byl z takovýchto odolných včelstev ještě nějaký užitek. Jiná odpověď by asi zazněla od hobby včelaře, jiná od včelaře, který se chovem včel živí.
Důležité pro případný rozvoj varroatolerance či varroarezistence je, že i vývoj varroázy ve včelstvech umožňuje po určitou dobu vystavit včelstva jejímu působení, a tím umožnit rozpoznávat a nechat rozvíjet znaky, respektive mechanismy, které k určité toleranci nebo rezistenci vůči roztoči Varroa destructor vedou. Nesmí to však být v žádném případě v době, kdy se líhne zimní generace včel, u níž se musí vyvinout plnohodnotné tukově-bílkovinné tělísko, které včelám umožní nejen dlouhověkost, ale i možnost vyživovat plod v časných jarních měsících, kterým se ale na vyvíjejících se kuklách včel právě vyvíjející se roztoč Varroa destructor živí. To jsem popsal nejen já v předchozích článcích časopisu Včelařství, ale i řada autorů přede mnou a popíše to i řada autorů po mně. V období od časného jara až do konce května, respektive poloviny června, je možné určité znaky, respektive mechanismy, které k varroatoleranci a varroarezistenci vedou sledovat a provádět na ně výběr. Ty však není vůbec snadné stanovit. Jediný takový znak vůbec neexistuje, když pomineme přežití včelstva bez jakéhokoliv léčení či technologických opatření, které ale vede za přispění infekcí včelími viry k úhynu včelstev. Za nadějné je možné považovat tzv. varroasenzitivní hygienu, tedy schopnost včel rozpoznávat a následně odstraňovat kukly, napadené vyvíjejícími se roztoči. Některé dělnice jsou schopny rozpoznat kuklu, na níž se vyvíjí roztoč Varroa destructor, tuto zavíčkovanou plodovou buňku otevřít a kuklu i s vyvíjejícími se roztoči odstranit. Tato vlastnost těchto dělnic je považována za nejvýznamnější faktor chování včelstev přispívající k jejich varoarezistenci. Toto varroasenzitivní chování některých dělnic sice přerušuje množení roztoče Varroa destructor, ale samička roztoče může být schopna přeskočit do jiné buňky a vyvíjet se dále, avšak včelí kukla je pro další vývoj včelstva ztracena. Dosud není úplně poznáno, jak hygienické dělnice rozpoznají přítomnost množícího se roztoče na kukle v zavíčkované plodové buňce. Pravděpodobně jde o zápach poraněné a následně nemocné kukly anebo o pach samotného roztoče. Roztoč, který ještě nezapočal svoji reprodukci nebývá rozpoznán a odstraněn. Hygienicky senzitivní dělnice jsou vnímavější vůči pachu než ostatní dělnice.
Včelstva, která vykazují zlepšené hygienické chování nejsou zákonitě vůči varroáze odolnější. To může svědčit i o tom, že varroahygienická senzitivita některých dělnic může částečně působit i opačným směrem, než hygienická odpověď na usmrcené nebo poraněné kukly. Mohou existovat negativní vlivy na kuklu způsobené poškozením víčka buňky, pod nímž se kukla vyvíjí. Proto se výzkum, respektive selekce varroasenzitivity včelích dělnic, zaměřuje především na rozpoznání investovaných včelích kukel. Ideální stav, jehož snahou je dosáhnout, aby byla otevřena víčka všech napadených kukel a nebylo při tom poškozeno žádné víčko kukel, které napadeny nejsou. Roztoč Varroa destructor nepřichází nikdy sám, ale je vždy doprovázen i včelími viry. Poslední výzkumy ukazují, že konečnou roli v kolapsu včelstev silně napadených roztočem Varroa destructor hraje virový komplex DWV (komplex geneticky velmi příbuzných virů, které mohou přecházet jeden ve druhý) sestávající z DWV, VDV (Varroa destructor virus 1) a KV (Kakugio virus). (VSH, Tjeerd Blacquière & Delphine Panziera).
Dalším takovým znakem a jeho mechanismem je „grooming“ neboli odstraňování („hřebelcování“) roztočů nebo poměr výskytu foretických roztočů.
Na přítomnost výše jmenovaných znaků varroarezisternce či varrtoatolerance a na jejich vliv na odolnost vůči varroáze či na její snášenlivost můžeme jako běžní včelaři, kteří neprovádí sofistikovaný výzkum tohoto jevu, usuzovat z výsledku monitoringu rozvoje varroázy ve včelstvech na stanovišti, která byla na základě výsledků vyšetření zimní měli a následného časného jarního monitoringu přibližně stejně napadena, ale jejíž vývoj byl výrazně odlišný. Ta včelstva, u nichž je rozvoj varroázy významně pomalejší, lze považovat za odolnější, i když musíme počítat s určitou chybou. Svojí roli může hrát vzdálenost stanoviště od okolních stanovišť s neznámou infestací roztočem Varroa destructor, rozmístění úlů na stanovišti, kdy do krajních úlů častěji zalétávají včely z jiných včelstev, které do nich mohou roztoče Varroa destructor zavléct, ale i další faktory mohou sehrát významnou roli. Varroatolerance se někdy spíše než jako obecná vlastnost včelstva jeví jako izolovaný vztah mezi hostitelem a parazitem na daném území.
MVDr. Josef Holejšovský Ph. D.
Předseda Komise pro zdraví včel ČSV