2. 11. 2023
Výskyt sršně asijské byl zatím potvrzen v ČR nálezem jednoho rozvinutého hnízda. Zůstává otázkou, jak se jí bude dařit aklimatizovat v našich podmínkách a zda se zde budou její kolonie plně vyvíjet, což ovlivní četnost jejího výskytu v následujících letech.
Sršeň asijská (Vespa velutina) stejně jako domácí sršeň obecná (V. crabro) tvoří v našich klimatických podmínkách jednoleté kolonie. Na konci sezóny celá kolonie včetně matky umírá a přezimují pouze mladé, oplozené matky. Přezimují mimo rodné hnízdo, v zemi, ve ztrouchnivělém dřevě, v různých štěrbinách apod. Mladá matka se na jaře probouzí a hledá vhodné místo k založení hnízda. Hovoříme o solitérní fázi vývoje jinak společensky žijícího hmyzu. Je to kromě přezimování jedno z nejrizikovějších období jejího života. Zakladatelka musí sama vystavět první plást přibližně s tuctem buněk a v nich odchovat první dělnice. Buňky jsou orientované směrem dolů. Matka okolo buněk vytvoří první obal. Otvor hnízda směřuje vždy dolů. Toto období trvá přibližně 30 až 50 dní a její hnízdo se označuje jako primární nebo základní. Bývá ukryté před špatným počasím a útoky predátorů. Bývá nízko umístěné, často v budovách. Je křehké, má velikost mandarinky a snadno se přehlédne. Během tohoto období dochází často také k pokusům o převzetí již založeného hnízda jinou matkou. První dělnice přebírají postupně jednotlivé funkce v zabezpečování chodu kolonie. Kolonie přechází ze solitérní fáze do fáze sociální. V této době dochází často k opuštění primárního hnízda a k vytvoření hnízda sekundárního. To je bytelněji stavěné, vysoko nad zemí, v korunách stromů (10–15 m). Dělnice jej neustále zpevňují a zvětšují. Matka může snižovat počet výletů mimo hnízdo a tím tak snižovat riziko vlastního úhynu a tím i konce celé kolonie. Nakonec již trvale zůstává v hnízdě a jen klade vajíčka. Je matkou všech jedinců v hnízdě. Naklade za život až přibližně 15000 vajíček. Přibývá pláství, které se staví pod sebe a jsou navzájem spojeny sloupky. Během jara a léta hnízdo stále roste, vychovává nové a nové dělnice. V této fázi hnízdo obsahuje jen jedince samičího pohlaví – matku zakladatelku a dělnice. Kdyby matka uhynula v této době, dělnice vymaněné z jejího tlumícího vlivu by začaly klást neoplozená vajíčka a mohly by vychovat samce. Kolonie by už neprodukovala nové dělnice a vydržela by do doby, dokud by věkem neuhynuly poslední dělnice, což by trvalo 5 až 7 týdnů. Vývoj mladých matek v takové kolonii by nebyl možný.
Zdroj: Gilles San Martin
Na konci léta a na podzim, kdy kolonie disponuje značným množstvím dělnic a hnízdo dosahuje své maximální velikosti (až 1m v průměru), dochází k produkci pohlavních jedinců – nejprve samců a o pár dní později mladých matek, budoucích zakladatelek nových kolonií. Mladé matky i samci opouští hnízdo. Mladé matky letí i několik kilometrů od mateřské kolonie, tím se zabrání příbuzenskému páření. Páří se obyčejně v korunách keřů a stromů. Mladou matku postupně oplodní přibližně dva až tři samci. Po spáření samci rychle hynou. Po aktu páření se matky nikdy nevrací do původního mateřského hnízda, ale hledají si vhodný úkryt na přezimování a cyklus se tak opakuje. V původním hnízdě stará matka hyne v době líhnutí nových matek. Úbytkem dělnic se prudce zvyšuje mortalita larev, o které se nemá už kdo starat. Dochází ke krátkému období, kdy dělnice vymaněné z tlumícího vlivu matky začínají klást neoplozená vajíčka. V tomto období dochází k častému kanibalismu a vlivem počasí i k přirozenému zániku celé kolonie.
Na základě pozorování francouzské populace sršně asijské se zdá, že má delší vývojový cyklus (8–10 měsíců) než domácí druh sršeň obecná (6 měsíců). Domníváme se, že takto dlouhý vývojový cyklus není i přes současné oteplování vhodný pro naše podmínky. Je určitá naděje, že kolonie sršně asijské u nás nestihnou vyprodukovat takové množství nových matek, jakého by byly za optimálních podmínek schopny.
Mgr. Jiří Kindl
Odborné oddělení ČSV