1. 7. 2022
Negativní vliv dopravy na hmyzí opylovače byl pozorován například v souvislosti s chemickými reakcemi výfukových zplodin s molekulami vůně květů. Některé zplodiny totiž vůni výrazně oslabí. Teď se však ukazuje, že opylovačům vadí i samotný dopravní ruch.
Rušné dopravní tepny jsou považovány za bariéry především pro živočichy, kteří se pohybují po zemi. Pro zvěř se dokonce budují nadchody, podchody, tunely a další koridory pro překonání překážky v podobě dopravní stavby. Například veverkám tak ochránci přírody nabízejí „visuté mosty“ spojující koruny stromů na protilehlých stranách rušné silnice. Pro létající živočichy se ovšem silnice nezdá jako nepřekročitelná hranice. Pozorování netopýrů však ukázalo, že se místům s rušnou dopravou cíleně vyhýbají. V jejich případě je hlavním problémem hluk, který netopýrům komplikuje echolokaci. Nová studie ovšem dokazuje, že silnice omezují v pohybu i hmyzí opylovače.
Gordon Fitch a Chatura Vaidyaová z University of Michigan si položili otázku, zda je opylení rostlin, ke kterým to mají hmyzí opylovači „přes ulici“, stejně úspěšné jako opylení rostlin, ke kterým se hmyz dostane bez toho, že by musel přeletět přes dopravní komunikaci. Odpověď na tuto otázku hledali v okolí amerického Ann Arboru ve státě Michigan.
Celkem na čtyřiceti sedmi lokacích umístili u komunikací různých typů (pěšinami pro pěší a cyklisty počínaje a několikaproudovými dálnicemi konče) rostliny zavinutky trubkovité (Monarda fistulosa) a krásnoočka přeslenitého (Coreopsis verticillata). Jejich květy poprášili fluoreskujícím pigmentem a každé nabídli k opylení dva partnery. Jedna rostlina byla na protější straně komunikace, druhá pak ve stejné vzdálenosti, ale na téže straně komunikace. Rostliny strávily v tomto rozestavení den a pak je vědci odnesli do laboratoře, kde pod speciálním osvětlením pátrali po fluorescenčním pigmentu zaneseném z poprášené rostliny na její partnery. Pigment tak sehrával roli pylu. Ale protože se mohl dostat ke druhé rostlině také větrem nebo prostřednictvím hmyzu, který se nesnažil květy opylit, počítali vědci jako důkaz zapojení hmyzích opylovačů jen fluorescenční pigment transportovaný na blizny květů.
Výsledky pokusů, publikované ve vědeckém časopise Journal of Applied Ecology, jsou překvapivé. Pyl zavinutky přenášel hmyz na druhou stranu silnice o 34 % méně často než na rostliny na téže straně. V případě krásnoočka byl propad v opylení na druhé straně „ulice“ dokonce padesátiprocentní. Jde o první studii, která prokázala významný vliv silnic na opylení.
Vědci také sledovali, jaký hmyz na rostliny přilétá. Na zavinutky létaly z 35 % včely medonosné, 56 % návštěv připadlo na čmeláky a zbytek opylení zajistily samotářské včely či motýli. Na krásnoočko včely ani čmeláci nelétali, a tíha opylení tedy ležela na samotářských včelách, především pak ploskočelkách (Halictus) a včelách rodu Melissodes.
Přitom se prokázala úměra, že čím širší byla silnice, tím obtíženější bylo pro včely její zdolávání. Dálnice o třech a více jízdních pruzích představovala pro včely a čmeláky prakticky nepřekonatelnou překážku. Velcí opylovači, jako jsou čmeláci, byli ve zdolávání bariér v podobě komunikací zdatnější než drobný hmyz z řad samotářských včel. To je také důvod, proč se zdá zavinutka vůči izolaci silnicí odolnější. Její typičtí opylovači – včela a čmeláci – doletí přes silnici snáze a častěji než drobní opylovači z řad samotářských včel, kteří dominují při opylení květů krásnoočka.
Gordon Fitch a Chatura Vaidyaová navrhují celkem jednoduché a nenáročné opatření, kterým by se silniční bariéry zprůchodnily. Doporučují v blízkosti silnic vysadit rostliny atraktivní pro opylovače. V místech přechodů pro chodce by mohly být rostliny i na ostrůvku umístěném uprostřed dopravní tepny. Vědci ale v závěru studie otevřeně přiznávají, že netuší, nakolik by takové opatření zabralo. To bude nutné ověřit v dalších experimentech.
Jaroslav Petr
Zdroj:
Gordon Fitch, Chatura Vaidya: Roads pose a significant
barrier to bee movement, mediated by road
size, traffic and bee identity. J Appl Ecol. 2021 (published
on-line) DOI: 10.1111/1365-2664.13884
