2. 4. 2023
Duben je měsíc, kdy začínají rašit duby. Apríl – 1. duben je spjatý s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. Původ tohoto svátku můžeme dohledat již v iránském svátku Sízdah be-dar, který je již od 16. století spojen právě s aprílovými žertíky. A mohl vzniknout jako odezva na měnící se roční období, z času smutku do času jarního veselí.
Prší-li 1. dubna, bývá mokrý máj. Dnes je poslední postní neděle, tzv. květná. Měla symbolizovat Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, kde ho lid vítal palmovými ratolestmi. V našich končinách se řezaly na připomínku toho to dne tzv. květnice z vrb jív, lísek a brslenu a v kostelech se vysvětily.
Poslední týden půstu je týden pašijový, kdy se vše uklízelo a čistilo, byla to doba nejvyšších příprav na Velikonoce. Za počátek křesťanských Velikonoc se bere rok 519 a za jejich slavení a změnu jejich pojetí v liturgii můžou mimo jiných svatý Jan zlatoústý a svatý Ambrož.
Zelený čtvrtek je dnem, kdy se obnovuji kněžské sliby. Večer se slouží mše svatá na památku Večeře Páně. Od čtvrtka do soboty odlétají zvony do Říma, proto se místo zvonění využívá hrkačů a řehtaček, které se dříve používaly na odhánění zlých duchů. Na Velikonoce se od pradávna pečou Jidášky a potírají se medem. A pokud se snědly za svítání, měli jste být zdraví.
Za starých dob se prováděl podřez (medobraní) právě na zelený čtvrtek nebo ještě dříve na Josefa, tento čas se považoval za nejšťastnější. Kolem Mnichova Hradiště dávali dobytku a drůbeži chleba s medem, aby se jich nechytila jedovatina. Také to mělo zahánět mouchy, které v létě byly dotěrné.
Velký pátek je dnem největšího pokání a u katolíků dnem největšího smutku. V tento den se neslouží mše svatá, ale jen bohoslužba na památku ukřižování Páně. Na Velký pátek se nemá jíst maso, prát prádlo ani pracovat s hlínou. Mělo se odpočívat a činit pokání. Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda.
Na Bílou sobotu se očekává Ježíšovo vzkříšení a také se neslaví mše svatá. Křesťané začínají slavit teprve s příchodem noci, kterou již od starověku začínal nový den. Když prší do božího hrobu, bude žíznivý rok.
Neděle – zmrtvýchvstání Krista, také Boží hod velikonoční, je největším křesťanským svátkem. Při mši se žehnají pokrmy, velikonoční beránek, maso a vejce. Tímto dnem začínají Velikonoce a končí za 40 dnů dnem Nanebevstoupení Krista. Každý, kdo vstoupil do stavení, i sebevětší žebrák, byl obdarován jídlem. Zajímavé je, že Ježíš po svém vzkříšení pojedl z plástu medu a pečenou rybu.
Velikonoční zvyky a symboly
Beránek má představovat Izrael jako boží stádo a později beránka božího Ježíše Krista. Kříž je hlavní symbol křesťanství a má připomínat ukřižování a zmrtvýchvstání. Doba ukřižování s malými odchylkami odpovídá jarní rovnodennosti.
Křen symbolizuje hřeby a hořkost utrpení Krista, vajíčko zase zárodek nového života. V Persii se vajíčka barvila červeně, což mělo symbolizovat dělohu. Červená také představuje krev Krista, kterou za nás prolil. A mléko s medem symbolizují dvojjedinost Krista.
Slované a Germáni slavili tyto dny jako slavnost jara – procitnutí přírody ze zimního spánku. Českou tradicí je hodování a pomlázka. Ta slouží k omlazení žen a dívek a má přenášet životní silu a krásu z mladého proutí.
Svatý Vojtěch se spojuje s prvním vyháněním dobytka na pastvu, což mělo největší význam v horách. A na svatého Jiří se otvírá země a do tohoto dne prý není žádné zvíře jedovaté. Vedle hadů a štírů se dochovala také legenda o Řípu. Když se psaly tři šestky (rok 666), byla tam pohanská svatyně, ale když se psaly tři devítky (rok 999), stál tam křesťanský kostelík. Nalezený čtyřlístek se vyznačoval čarovnou mocí.
Práce u včeliček
V dubnu rozšiřujeme včelstva o medník a také vkládáme stavební rámky do včelstev. Napajedla by měla být stále plná vody a udržovaná v čistotě. Včelky, které párkrát nenajdou vodu v pítku, ho opustí a budou hledat místo se stálým výskytem vody. Včelstva by neměla živořit, proto kontrolujme zásoby. Odstraňme česnové uzávěry proti myším. Užijme si pozorování včel při letu s pylem, což značí, že včelky dobře prospívají.
Jindřich Meduna
