18. 12. 2024
Vážení přátelé včelaři, jsem velmi rád, že se s vámi mohu prostřednictvím časopisu Včelařství podělit o svoje zkušenosti a poznatky ohledně konstrukce nástavkových úlů, které jsem sám jako včelař načerpal za svoji více jak třicetiletou praxi při chovu včel.
Na úvod chci zdůraznit, že konstrukce úlů, kterou používám, není jistě ta nejlepší na světě, nemusí každému vyhovovat, ale pro moje včelaření je z mého pohledu ideální. Výsledky, které v těchto úlech dosahuji (produkce medu, vosku, chov včelích matek), jsou pro mne uspokojivé. Včelařím s 50 včelstvy v nadmořské výšce 420-450 m.n.m. v oblasti Posázaví, a to jak způsobem včelnicovým, tak i se stabilně umístěným kočovným vozem na r.m. 39x24 a 42x17. Při svých včelařských začátcích jsem si vyráběl dvouplášťové palubkové úly zateplené polystyrénem, poté jsem vyzkoušel i úly, kde vnitřní stranou byla hobra (i jednostranně zpevněná) a vnější stranou překližka, vyzkoušel jsem různé rohové spoje, spojovací materiály, nátěry atd. Moje zkušenost je taková, že čím více dílů a spojovacích prvků má úl, tím je po čase náročnější na údržbu a jeho životnost je závislá na spoustě dalších okolností (četnost manipulace, převážení apod.). Proto jsem nakonec dospěl ke konstrukci úlu, se kterou vás dále seznámím. Základní požadavky na úl, které jsem si stanovil při jeho konstrukci, jsou následující:
- úl musí být vyrobený ze dřeva (obnovitelný zdroj materiálu);
- využití vlastních (lokálních) zdrojů dřeva na jeho výrobu;
- odolná a ergonomická konstrukce úlu;
- snadné čištění a dezinfekce úlu;
- snadná aplikace léčiv a odběr vzorků na vyšetření měli;
- životnost úlu minimálně 20 let.
Výsledný úl, jehož výrobu v domácích podmínkách vám představím, lze charakterizovat takto: dřevěný, nezateplený, nástavkový úl s odnímatelným dnem na rámkovou míru 39x24 cm, tloušťka stěny 30 mm. Počet nástavků a případně jejich velikost lze kombinovat dle uvážení včelaře.
Vlastnosti jednotlivých dřevin, výběr druhu dřeva
Na výrobu úlu používám borovici vejmutovku (Pinus strobus), která je v našich podmínkách relativně dostupná, lehká a snadno obrobitelná. Borovice vejmutovka je původní ve východní části Severní Ameriky, u nás v hospodářských lesích je často introdukovanou (zavlečenou) dřevinou, jako dekorativní ji najdeme v parcích apod. Jedná se o jehličnatý, stále zelený strom dosahující výšky až 60 metrů. Poskytuje měkké a snadno štípatelné dřevo, které se používá při výrobě beden, sirek, v truhlářství, jako palivo atd. Jak je uvedeno na obr. 1, hmotnost vejmutovky po vysušení na 12% vlhkost je 410kg/m³, což ji činí jednou z nejlehčích dřevin u nás. Při řezání jednotlivých částí nástavku úlu musíme mít na paměti i pevnost jednotlivých dřevěných polotovarů/přířezů podle probíhajících vláken – letokruhů dřeva. Obr. 2 ukazuje názorně pevnost jednotlivých dřevěných profilů podle toho, z jaké části kmene jsou vyrobené.
Kácení vhodného stromu
Kácení stromu z pohledu jeho následného zpracování a sušení doporučuji provádět v zimních měsících, v době vegetačního klidu, kdy dřevo stromu nemá tolik mízy. Jako vhodný strom pro výrobu řeziva je větší vejmutovka, která má ve výčetní tloušťce průměr přibližně 40-50 cm (obr. 3). Můžeme však použít i slabší strom podle jeho dostupnosti v našich podmínkách. Výhodou je, pokud vzdálenost mezi přesleny větví je 50-55 cm. Často se stává, že majitel stromu nám nabídne strom již prosychající nebo suchý. Takovéto stromy mají dřevo často po nařezání lokálně namodralé. Při použití na výrobu úlů to ale nevadí. Důležité je, aby v řezivu nebyla hniloba, a to ani tzv. tvrdá. Podle vlastní zkušenosti vím, že ze stromu o průměru na pařezu okolo 55 cm a výšce okolo 35 metrů se dá vyrobit až 60 nástavků na rámkovou míru 39x24 cm.
Výroba řeziva
Řezivo si většinou necháme vyrobit na pile v okolí, můžeme jej zakoupit již hotové, nebo pokud máme možnosti, tak si nařežeme vejmutovkové fošny sami. Já na pořez dřeva používám mobilní pásovou pilu, která má malý prořez, a tudíž výtěžnost řeziva se pohybuje okolo 80 %. Je vhodné nařezat řezivo o tloušťce 35 mm a z důvodu manipulace a dopravy o délce 2,2 metru (včetně nadměrku). Dřevo řežu přímo v lese a domů již vozím hotové fošny (obr. 4.) Zpracování jednoho stromu na menší mobilní pásové pile s výše uvedenými parametry trvá přibližně jeden až jeden a půl dne.
Sušení řeziva
Sušení nařezaných fošen probíhá v hráních, kdy jednotlivé fošny jsou pečlivě proložené na pevném základu (obr. 5). Vzhledem k tomu, že fošny mají tloušťku 35 mm, je nutné počítat s tím, že doba vysoušení v přírodních podmínkách bude trvat tři roky ( 1cm tloušťky = 1 rok vysychání). Pokud bychom chtěli vysoušení urychlit, je možné použít sušárny řeziva u firem, které se touto činností zabývají.
Truhlářská příprava řeziva
Po vyschnutí nařezaných fošen je nutné je oboustranně ohoblovat na požadovanou tloušťku, v mém případě je to 30 mm. To je možné provést různými způsoby, já využívám jednostrannou truhlářskou protahovačku. Následně ohobluji jednu hranu fošny a celou fošnu rozříznu po délce na šířku 250 mm podle pravítka na pile. Ohobluji druhou hranu fošny tak, aby výsledná šířka fošny byla 248 mm (pro včelí mezeru 8 mm, obr. 6. Takto připravenou ohoblovanou fošnu nařežu na pokosové pile na požadovanou délku. Pro rámkovou míru 39x24 cm s vnitřním rozměrem úlu 405x405 mm jsou délky nařezaných stěn budoucích nástavků 421 a 465 mm (obr. 7). Na stěně o délce 421 mm provedu úpravu na pero pro rohový spoj tak, aby výsledné pero bylo o rozměru 8x8 mm a výsledná délka vnitřní stěny úlu tak bude 405 mm (obr. 8). Zároveň na této stěně provedu vyříznutí osazení pro rámky o rozměru 15x15 mm (obr. 9). Všechny tyto operace provádím na stolní kotoučové pile. Další úpravou je vyfrézování drážky pro pero v delší stěně úlu, a to o šířce 8 mm ve vzdálenosti 30 mm od kraje této stěny. To provádím drážkovací stopkovou frézou s pomocí horní frézky a vodítka (obr. 10). Další operací na stěnách úlu je předvrtání otvorů o průměru 4,5 mm pro spojovací šrouby/vruty včetně zahloubení pro hlavy vrutů (obr. 11). Pro spojení stěn používám vruty 5x70 mm. Všechny tyto úpravy provádím tak, aby tzv. „pravá“ strana dřeva stěny úlu směřovala na vnější/venkovní stranu úlu („Pravá“ strana dřeva je ta, která je vždy blíže ke středu kmene, identifikace se provádí dle letokruhů na příčném řezu kmene, pozn. aut.). V případech, že je vyschlá fošna podélně popraskaná, rozříznu ji, vyrobím užší fošny a ty spojím podélně tzv. na pero tak, že střídám pravou a levou stranu dřeva. Vytvořím tzv. spárovkový typ fošny.
Spojování naformátovaného řeziva
Připravené stěny nástavků spojuji na rovné desce (např. část kuchyňské desky prodávané jako přebytek v hobby marketech). Pro dokonale pevný spoj používám voděodolné expanzní lepidlo, které tzv. vypěňuje volný prostor, kategorie D4 a 4 ks vrutů 5x70 mm v každém rohu nástavku (obr. 12 a 13). Dotažení provádím za použití ručního akumulátorového utahováku, ale doporučuji následně ještě ruční dotažení např. ráčnovým šroubovákem (obr. 14). Při této montáži kontroluji pravoúhlost spoje. Poslední operací na nástavku je vyfrézování úchytů pro jejich snadné uchopení a přenášení. To provádím horní frézkou s rádiusovou stopkovou frézou, kterou vedu v jednoduchém přípravku (obr. 15). Takto vyrobený nástavek má po celkovém dokončení hmotnost 4,35 kg při tloušťce stěny 30 mm. Pokud stejným způsobem vyrobíme nástavek o tloušťce 25 mm (např. pouze na medníky s příslušnou úpravou délky vnější strany nástavku), bude jeho hmotnost cca 3,7 kg. Kompletní rohový spoj a vyrobené nástavky po jsou na obr. 16 a 17.
Dno a víko včelího úlu
Dno včelího úlu vyrábím pevné, o výšce 9 cm a na jeho výrobu využívám odříznuté části fošen z podélného rozřezávání. Dno je možné vyrobit i jako zasíťované s diagnostickou podložkou. Pevné dno má redukci česnového otvoru, ze spodní části je redukce podélně rozříznutá pro vložení zábrany proti vnikání hlodavců v zimě (obr. 18). Součástí dna úlu je i pevný leták. Princip výroby dna úlu je stejný jako u nástavků. Diagnostickou podložku vkládám a vyndávám česnem úlu po povolení redukce česna, která je upevněna jedním vrutem. Víko úlu vyrábím stejným způsobem jako dno úlu (obr. 19).
Povrchová ochrana dřeva
Vzhledem k tomu že většinu úlů používám ve včelíně a včelařském voze (tzn. kryté úly), ochrana nátěry není tak náročná. Z vnitřní části úly nenatírám vůbec, každoroční dezinfekci provádím plamenem, z vnější části natírám úly teplou fermeží, nejlépe 2 až 3krát, dna úlů a některé spodní nástavky natírám i barevně (obr. 20).
Vážení přátelé, jak jsem nastínil v úvodu, konstrukce úlu, kterou jsem vám představil, jistě vzbudí v řadách včelařů různé názory ať již souhlasné nebo rozdílné. Nebylo mým cílem určovat směr v úlové otázce, ale ukázat vám, že i v domácích podmínkách si můžeme vyrobit úl, který bude sloužit několik let včelám i včelařům. Pokud v mém článku někteří z vás najdou inspiraci pro vaše včelaření ve vlastnoručně vyrobených úlech, budu velmi potěšen.
Ing. Jiří Vorlíček
učitel včelařství
