11. 4. 2023
Včely potřebují rostliny a rostliny potřebují včely. Nicméně v průběhu posledních desetiletí dochází k proměnám naší krajiny, které vedou i k odlišné potravní nabídce pro včely. Ta se v posledních dekádách výrazně mění.
Některé polní monokultury nabízejí přehršel potravy po krátký časový úsek, ale ve zbytku roku je to horší. Navíc chemizace prostředí značně ovlivňuje výskyt plevelů a negativně působí i na včely. Remízků a mezí s druhově pestrou dřevinnou skladbou moc nepřibývá. A zahrady a zahrádky s téměř golfovými trávníky a minimem „přírodě ponechaných“ míst tomu také nepřidají. Nicméně i tam jsou znát okrasné výsadby několika oblíbených druhů, které mohou nabídnout nejen včelám, ale i ostatním organismům útočiště a potravu. Možností, co vysazovat a pěstovat, je mnoho, kromě našich původních rostlin je v nabídce i celá řada nepůvodních a dokonce i invazních druhů. A právě na ně se zaměříme.
Nepůvodní a invazní druhy
Nejprve je potřeba si osvětlit, co jsou vlastně ty nepůvodní a invazní druhy. Nepůvodní jsou takové, které mají svůj původní areál mimo náš region – může to být jiný kontinent, ale i odlišná část Evropy, jako je například Středozemí. Kdybychom spočítali všechny rostlinné druhy u nás, dojdeme zhruba k číslu 3 700 a z toho je 1 450 druhů nepůvodních, což je tedy více než třetina. Z těch nepůvodních se v průběhu času (mohou to být jednotky až desítky let) mohou vyprofilovat druhy, kterým už nestačí spořádaně růst na omezeném místě, kam byly vysazeny, a začnou se nevybíravě šířit do okolí. Zarůstají velké plochy, do svých porostů často nikoho jiného nepustí, potlačují původní faunu i flóru a dovedou měnit i půdní poměry. Takové rostliny pak označujeme jako invazní. U nás je podle Seznamu nepůvodních rostlin z roku 2012 takových rostlinných druhů 61.
A právě na ty invazní nebo takové, ze kterých by se ty invazní stát mohly, je potřeba brát zřetel. Zkrátka podobné rčení jako pro oheň by šlo vztáhnout i na invazní druh – může to být dobrý sluha, ale i zlý pán. Na první pohled a při vhodném způsobu pěstování jsou to užiteční pomocníci – produkují kvalitní dřevo (akáty), potravu pro nás i zvěř (topinambur), hezky vypadají (tady asi záleží na vkusu každého z nás, původně sem jako okrasná rostlina byl přivezen i bolševník), hodí se do městských výsadeb tolerujících znečištění (javor jasanolistý) a samozřejmě to můžou být i nektarodárné a pylodárné rostliny. Na druhou stranu v jiném prostředí se mohou stát exponenciálně se šířící masou zeleně, kde již užitek bývá potlačen problémy a také potřebou nějakého omezování či dokonce likvidace. Ta pak může být velmi obtížná a nákladná, podobně jako požár. Je tedy potřeba zacházet s invazními druhy jako s oním zmíněným ohněm – nezříkat se jich, ale zároveň jim nedovolit nekontrolované šíření. Nevysazovat je někam, kde nejsme schopni je ohlídat. Kde toho schopni jsme, můžeme z nich dále mít výše naznačený užitek.
Dřeviny
Podívejme se nyní na některé z těch invazních druhů, které velmi ocení včely i včelaři. Začněme dřevinami. Trnovník akát zná asi každý (viz článek o rizicích invaze akátu ve Včelařství 8/2015). Strom původem ze Severní Ameriky k nám byl dovezen již na počátku 18. století. Poskytuje tvrdé dřevo, hodí se do větrolamů, také jako protierozní dřevina do svahů a pro svou nenáročnost i do městských výsadeb. Ale pokud se dostane zejména na narušená stanoviště či travinné a stepní lokality, intenzivně se šíří a kolonizuje své okolí. Jeho likvidace je velmi náročná a vyžaduje dlouhodobá opatření, protože velmi intenzivně zmlazuje.
Díky produkci nektaru a zejména velmi dlouhé době kvetení ocení včely i další severoamerickou dřevinu, pámelník bílý. Tento keř známe především z městských výsadeb a většinou si vybavíme ony bílé „praskající“ bobule, na kterých hodují ptáci. Ve volné přírodě, mimo dohled, však dovede tento druh také velmi úspěšně expandovat do svého okolí.
Trnovník akát
Podobně se chovají i zástupci tavolníků či mahonie cesmínolistá, jejíž nápadně žluté květy včely také nezřídka navštěvují. Modré bobule zase mají rádi ptáci, navíc se dají používat např. k dobarvení vína. Dekorativní stálezelené listy se uplatňují při výrobě věnců. Nicméně v poslední době přibývá nálezů mahonie ve volné přírodě, kde se velmi úspěšně rozrůstá, a ač zatím není zahrnuta v onom seznamu 61 invazních rostlin, má nakročeno se tam brzy dostat. A jak potvrdí kterýkoli zahradník, jedná se o velmi obtížně zlikvidovatelnou rostlinu.
Naopak mezi těmi invazními už je přísavník popínavý, snadno zaměnitelný za méně častý a ne tak rozpínavý přísavník pětilistý (lidově nazývaný psí víno). Tato dřevitá severoamerická liána kvete v létě a na podzim se její listy zbarvují do dekorativní červené. Avšak pokud se v lokalitě zabydlí a má-li prostor, je schopna doslova pohltit vegetaci i budovy a její likvidace je poměrně náročná.
Dalším keřem, který je taktéž mezi včelaři oblíbený, je netvařec křovitý. Ten se také velmi často vysazuje podél dálnic a je oblíbený tím, že se velmi snadno pěstuje. Nicméně stejně jako lupina (viz dále) se jedná o druh, který obohacuje půdu dusíkem.
Poslední dřevinou, kterou si v tomto výčtu uvedeme, je v současné době velmi populární komule Davidova (motýlí keř). Svůj domov má v Číně a má nápadná, až 25cm dlouhá hroznovitá květenství, lákající zejména motýly. Pěstuje se převážně jako solitér a dnes se prodává v několika desítkách kultivarů. Ale opět platí, že pokud má vhodné podmínky, začíná se nevybíravě šířit. V zemích více na západ a jih již má status značně problémového keře, který porůstá náplavy a okraje silnic i železnic.
Komule Davidova
Byliny
A teď byliny. Známou, nápadnou a velmi často se u nás vyskytující je netýkavka žláznatá. Původně pochází z podhůří Himálaje, k nám byla dovezena v polovině 19. století. Má pro hmyz natolik atraktivní květy, že pokud někde roste netýkavka, tak se v důsledku toho některé rostliny u nás potýkají s nedostatkem opylovačů. Prostě jí dávají přednost. Šíří se hlavně podél vodních toků a během sezony hravě přeroste všechny své konkurenty. Mimochodem jde o nejvyšší jednoletou rostlinu u nás – může vyrůst až do výšky ke třem metrům. Na rozdíl od všech výše zmíněných druhů se naštěstí poměrně snadno mechanicky likviduje – stačí ji vytrhnout, protože má velmi mělký kořenový systém.
Další v přírodě nápadné druhy jsou zlatobýly – zlatobýl obrovský a zlatobýl kanadský. U nás se hlavně dříve vysazovaly jako okrasné trvalky, dnes je možné najít zplanělé porosty podél cest a toků a zejména na opuštěných plochách v tzv. nové divočině okolo měst právě jako důsledek neuhlídaného útěku ze zahrádek. Oba pocházejí se Severní Ameriky a kvetou až v pozdním létě. Mimochodem v posledním desetiletí proběhlo po celém světě mnoho výsadeb zlatobýlu v důsledku mediální propagace téměř zázračných účinků zlatobýlového medu. Ty tedy sice potvrzeny nebyly, ale internetová reklama je zkrátka silná zbraň.
U medonosných bylin nelze nezmínit lupinu mnoholistou (vlčí bob), krásnou severoamerickou rostlinu s velmi dekorativními květy. Na zahrádce vypadá několik rostlin pěkně a zvýší to i potravní pestrost pro včely. Na druhou stranu je zde reálné riziko, kdy se původně druhově bohatá podhorská louka se specifickou květenou může během pár let přeměnit v monokulturu vlčích bobů, které mezi sebe prakticky nic dalšího nepustí. A to nejen v důsledku přímé konkurence narostlé biomasy, ale také proto, že jako bobovitá rostlina obohacuje půdu dusíkem, což může být pro řadu rostlinných druhů fatální.
Méně nápadně může ze zahrádek zplaňovat a rozrůstat se další okrasná rostlina – astřička (hvězdnice). Jde o několik druhů (astřička kopinatá, virginská, hladká, novobelgická), které rády a úspěšně osidlují narušené plochy a místa podél vodních ploch. Problémem je, že těch druhů je mnohem více, přičemž některé tolik nezplaňují a bývají jako „bezpečné“ propagovány k výsadbám i mimo zahrady. Nicméně nezřídka dochází k záměnám právě za ty zplaňující druhy.
Poslední rostlinou ve výčtu je bělotrn kulatohlavý. Původní domov má v jižní Evropě, takže i u nás jej nalezneme v teplejších oblastech. Vysazuje se nejen kvůli včelám, ale i jako okrasná rostlina a používá se i do suchých květinových vazeb. Ale opět platí, že pokud má prostor a možnosti, stává se jeho výskyt problematickým.
Bělotrn kulatohlavý
Všeho s rozumem
Ve většině těchto případů, od jednoleté netýkavky až po vytrvalé zlatobýly a keře, se jedná o rostliny, které kvetou až do prvních mrazíků. To je dělá velmi populárními mezi včelaři, protože domácí druhy už tou dobou plodí. Chtěli bychom ovšem apelovat na širokou veřejnost, a včelaře jako odbornou veřejnost zvláště, aby se snažili vyhnout pěstování problematických druhů v blízkosti vodních toků a cest, odkud mohou být semena či oddenky dále šířeny. Samozřejmostí by pak měl být ohled na ochranu přírody v cenných biotopech a jejich okolí.
Uvedený výčet rostlin samozřejmě není kompletní, jde jen o ukázku těch nejčastěji zmiňovaných invazních rostlin. Všichni bychom však měli myslet na to, že v nich třímá ono nebezpečí rozpínavosti. Takže pokud si je pěstujeme v zahradách či na pozemcích, které pravidelně obhospodařujeme či kontrolujeme, můžeme se těšit z jejich užitku. Důležité je myslet také na to, že pokud se např. ukládá zemina či zbytky vegetace mimo zahradu, tato masa obsahuje části rostlin schopné založit nové populace.
Vědomě je vysazovat do volné přírody by se pak rozhodně nemělo a pamatuje na to i naše legislativa. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) je rozšiřování nepůvodních druhů možné jen s povolením orgánu ochrany přírody. A v chráněných územích je to dokonce přímo zakázáno.
Pokud by vás tato problematika zajímala více, podívejte se na webové stránky https://invaznidruhy.nature.cz, kde jsou v jednotlivých rubrikách informace o dalších invazních druzích, legislativě, možnostech likvidace invazních rostlin a dotací k nim a řada dalších odkazů včetně seznamu nepůvodních a invazních druhů.
RNDr.Tomáš Görner, Ph.D.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Ing. Jan Pergl, Ph.D.
Botanický ústav AV ČR