15. 7. 2022
Básník, spisovatel, novinář, politik, příslušník tzv. druhé generace národních buditelů, zakladatel české moderní žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Tím vším byl Karel Havlíček Borovský, o němž je všeobecně známo, že se ho rakousko-uherská monarchie natolik obávala, že ho na čtyři roky poslala do vyhnanství v tyrolském Brixenu. Ale už málokdo ví, že byl zároveň i nadšeným včelařem.
Karel Havlíček Borovský, vlastním jménem Karel Havlíček, se narodil 31. 10. 1821 v Borové (odtud jeho příjmení Borovský) u Přibyslavi kupci Matěji Havlíčkovi a jeho ženě Josefíně Dvořákové. Když mu bylo devět let, odstěhovali se manželé Havlíčkovi z Borové do Německého Brodu. Chlapec pak odešel na dva roky do Jihlavy, kde se učil německy. V Německém Brodu Havlíček vystudoval gymnázium, v Praze pak pokračoval studiem filozofie. Vzdělání zdárně ukončil a nastoupil do kněžského semináře římskokatolické církve.
S poměry v semináři nesouhlasil pro jeho konzervativní a protinárodní myšlení. Po třech letech ze semináře odešel a stal se kritikem římskokatolické církve. Na doporučení Františka Palackého se Karel Havlíček Borovský stává na dva roky redaktorem Pražských novin. Z nich po čase odchází a za finanční podpory šlechtice Vojtěcha Dymna zakládá Národní noviny, které se stávají velmi populární jako první politické periodikum. Rok poté (1849) chce vláda noviny zakázat, avšak po Havlíčkově slibu, že na jejich stránkách nebude vládu kritizovat, vycházely ještě rok. Svůj slib totiž nakonec stejně nesplnil. Havlíček coby nepohodlná osoba se pak usadil v Kutné Hoře, kde založil časopis Slovan. Začal být sledován a kontrolován úřady, probíhaly u něj domovní prohlídky a několik čísel Slovanu bylo zkonfiskováno. Roku 1851 dostal několik výstrah, na něž nereagoval, a periodikum tedy bylo definitivně zrušeno.
Z Kutné Hory se přestěhoval zpět do Německého Brodu, kde žil v ústraní, neangažoval se a plánoval se věnovat pouze beletrii a zemědělství. Je novinařinou zcela vyčerpán. Jeho bratr František mu našel práci v „hospodářství“, a tak Karel začal intenzivně studovat odbornou zemědělskou literaturu, mimo jiné i o včelaření, které v té době zaujímalo významné místo.
V roce 1851, kdy byl Slovan zrušen, dal ministr Bach císaři Františku Josefu I. doporučení k deportaci Karla Havlíčka Borovského do Salcburku. Císař však nahradil Salcburk odlehlým tyrolským městečkem Brixenem, tak moc se rakousko- uherská vláda Borovského bála. Dne 16. prosince roku 1851 ve tři hodiny ráno tedy Havlíček nastupuje do povozu a je deportován do Brixenu. I zde byl pod stálým přísným policejním dozorem.
V roce 1852 za ním do Brixenu přijely jeho žena Julie a dcera Zdeňka. Cestu platilo policejní ředitelství. Manželé si tam pronajali domek se zahradou, na které stával altán. Rodině Borovských pobyt v horách prospíval a hmotnou nouzí netrpěli. Po dvou letech se Julie se Zdeňkou vrátily zpět do Prahy, kde o rok později na následky tuberkulózy žena Karla Havlíčka Borovského umřela.
Havlíček v Brixenu pilně studoval Hospodářské spisy a osvojil si teoretické znalosti včelařství. Jak se však stal včelařem, jehož je možno považovat za jednoho z nejlepších apidologů oné doby? O včely a včelaření se začal intenzivně zajímat až poté, co se z čilé korespondence s bratrem Františkem dozvěděl, že si bratr koupil dům se zahradou, kde si postavil i včelnici. Havlíček byl tou zprávou tak nadšen, že u místního včelaře začal ještě intenzivněji studovat život včel jak teoreticky, tak prakticky. V dopisech pak bratrovi radil, kde umístit včelín, jaký typ úlu zakoupit, jak je nutno včely přikrmovat, jakým způsobem zimovat, jaká je nejlepší pastva pro včelstva a mnoho dalších věcí.
Borovský propagoval pěstování řepky, vysazování ovocných stromů (hlavně třešní) na zahradách a také květin, které přinášejí nejlepší pastvu pro včely. V dopise z 23. června 1854 bratrovi píše: „Ve včelařství jsem to přivedl tak daleko, že o včelách vím všechno, co se o nich vyzkoumalo.“ Bratra nabádal, aby si nekupoval „italské včely ze Slezska“ (dnešní vlašky) od Dzierzona. Píše o něm jako o Prušákovi a mizerném spekulantovi, který lidi patrným způsobem okrádá. Tato nelichotivá kritika se na hlavu Dzierzona snesla poté, co od něj František koupil včelstvo, které přišlo s mrtvou matkou.
Přesto Karel bratra žádal, aby mu včelařské časopisy vydávané Dzierzonem poslal spolu se spisem Theorie und Praxis i s dodatky. Přibalit má i českou knihu O včelách od Františka Öttla (1843).
Zaujatý Havlíček stavěl proti Dzierzonovi jeho předchůdce Hudku (autora přírodopisných názvů včel), který Havlíčkovi poskytl teoretické základy v knize Landwirtschaftslehre, a Morlotovův spis Die Bienenzucht (1839). Vedle studia včel a včelařství odebíral Havlíček i časopis Zahradnictví, na jehož základě doporučil bratrovi na zahradě pěstovat ovocné stromy a užitečné rostliny a květiny. V době nedobrovolného pobytu v Brixenu Havlíček sestavil „spisek“ o 26 listech, který je vytvořen z výpisků ze včelařských knih.
Havlíček se do Prahy vrátil 15. května 1855 poté, co podepsal protokol, že nebude pokračovat ve veřejných aktivitách. Cestou domů se dozvěděl, že jeho žena Julie zemřela v dubnu téhož roku na následky tuberkulózy a jeho dcera byla taktéž nakažena. Po návratu z vyhnanství se ukázalo, že je bez finančních prostředků, má zakázaný pobyt v Praze a je bez práce. Přestěhoval se tedy k matce do Německého Brodu a dceru nechal u své švagrové.
Pobyt v Praze mu byl povolen až po roce a půl, kdy se jeho zdravotní stav (tuberkulóza) velmi zhoršil. Zemřel 29. července 1856 v Praze. Bez závěti a zůstala po něm jen knihovna, která podle dostupných informací obsahovala až tisíc svazků. Knihy se i s rozsáhlou korespondencí mezi Karlem a jeho bratrem Františkem dostaly do soukromých rukou, ale téměř vše se postupem let poztrácelo.
Tento zakladatel české žurnalistiky, satiry a literární kritik je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Kdyby mohl žít v klidném prostředí bez stálých policejních kontrol a sledování a kdyby neměl existenční a finanční nesnáze, stal by se nejen vynikajícím českým včelařským teoretikem, ale i praktikem, jakého jsme neměli ani ve Františkovi Hruškovi (1819–1898), vynálezci medometu, který se necítil být Čechem a kterého cizina považovala za Němce nebo Itala. Takový byl Karel Havlíček Borovský včelař.
Jana Lunerová
Použitá literatura:
Včelařské rozhledy 1932, str. 11–14, 62–63
www. cs.wikipedia.org
