30. 10. 2024
Kraňka, buckfastka, bastardi a Varroa destructor
Téma, které by nemělo existovat, ale kolem kterého se našlapuje hezky potichu
Včela medonosná kraňská (Apis mellifera carnica) čili kraňka. Za její ,,domovinu“ je považováno okolí města Kočevje v Kraňsku v jižní části rakouských Alp, v oblasti Dinárských hor, jižní Panonie a severního Balkánu, která je dnes součástí Slovinska. Kraňka je v současnosti rozšířena po celém světě v těch regionech, které odpovídají podmínkám v oblasti jejího původu, mezi něž patří i území naší republiky. Nejvíce se podobá včele tmavé, která se po staletí vyskytovala i u nás.
Ing. Vladimír Veselý, jehož si vážili experti po celém světě, udělal za svůj život pro naše včelaře velmi mnoho. Po mnoha měsících a letech nepřetržité práce prokázal se svým kolektivem skutečnost, že pro naše klimatické podmínky je vhodná právě včela Apis mellifera carnica, která na území Čech a Moravy plně nahradila původní zaniklé plemeno, tzv.včelu tmavou. U té byly její geny po staletí kříženy s jinými plemeny včel, od italské až po kavkazskou, až došlo k její úplné bastardizaci, zvýšení bodavosti a následně k úplnému zániku původní čisté formy včely tmavé. Tento problém byl vážně řešen již za Rakouska–Uherska na konci 19. století, kdy dokonce vznikl plemenářský program na podporu návratu tmavé včely, vyskytující se původně téměř na celém území mocnářství. Nemělo již jít o křížení. Za základ tohoto programu byla vybrána čistá forma včely kraňské, pojmenované podle jejího výskytu v oblasti Gorenska (Kraňska), kterou obklopují ze všech stran skalnaté výběžky slovinských hor. Sevření tohoto území skalnatými masivy přirozeně zamezilo páření matek s trubci jiných rodů, a tak byla ochráněna její čistá linie. A to natolik, že Slovinci, hrdí na tuto skutečnost, uzákonili včelu kraňskou jako své zákonné ,,dědictví“ přírody.
A kolektiv Ing. Veselého, který se s velkou pečlivostí a plnou vážností problematikou bastardizace zabýval, prokázal, že kraňka je původní tmavé včele nejvíce podobná, a tudíž velmi vhodná do našich klimatických podmínek. Je v čisté linii mírná a lépe se přizpůsobila našemu přírodnímu prostředí. Je to ostatně i při pohledu na polohu a přírodní podmínky naší země zcela logické. Protože se původní včelu tmavou nepodařilo obnovit a kraňka jí byla nejpodobnější, byla v roce 1970 přijata dlouhodobá koncepce chovu matek, jejímž garantem byl a stále je (viz zákon) Český svaz včelařů. Přestože má kraňka svůj ,,domov“ v Gorensku, ,,zdomácněla“ od jihovýchodních Alp přes celé údolí Dunaje až po Karpaty. Zatímco u nás ji mnozí nezodpovědní včelaři kříží s jinými dovezenými druhy, je pro své přednosti velmi ceněná od Ameriky napříč celým světem až po Austrálii, především pak pro její rychlý jarní rozvoj, který končí v souladu s přírodou v daných oblastech již v plném létě podle příslušných kontinentálních podmínek. Proč v plném létě? Protože za svou opylovací činnost je odměňována pylem a nektarem z kvetoucích rostlin a stromů, jejichž období květu končí právě v plném létě. Za tuto dobu květu si musí udělat zásoby pro reprodukční přežití do dalších přírodních cyklů. Takto to funguje miliony let a není to možné měnit. Pokud se ovšem lidstvu nepodaří naši planetu zcela zničit.
Kraňka má vysokou energii letu, obrovský orientační smysl a je pilná sběračka. Pokud není bastardizována, je klidná i při práci včelaře v úlu. Navíc v případě, že není omezována nesmyslnými rozměry rámků, hospodárně přezimuje. Bez zásahu bastardizací je ve své čisté linii stále odolná proti bakteriálním nákazám plodu. Zároveň velmi málo tmelí, pokud k tomu není nucena třeba chybnou konstrukcí úlu. Při přemístění se dokáže velmi rychle přizpůsobit danému prostředí. Zkuste ji přenést přes noc na jiné místo a dejte jí nějakou malou zábranu na česno v podobě větviček nebo stonků. Když ráno opouští úl, zaznamená překážku, která jí donutí nejprve prozkoumat terén a svou sběratelkou činnost zahájí teprve po prvních průzkumných letech a následném předání informací. Včela je velmi inteligentní a má velkou schopnost adaptovat se v novém prostředí. Je třeba si uvědomit, že při chovu včel není nejdůležitější co největší výnos medu ze včelstva, ale i jejich mírnost a přizpůsobivost ročním cyklům přírody. Bastardizace každého přirozeně se vyvíjejícího druhu zvyšuje genově jeho agresivitu. Ta je stupňována přirozeným pudem ochrany zásob určených na přežití. Mnozí včelaři si ve své sobeckosti maximálního uzurpování včelích zásob pro sebe neuvědomují, jak silně zasahují do jejich přirozenosti. Obzvlášť když med na samém konci snůšky odeberou a pak čekají, jestli nebudou nějakým zázrakem nakonec „medovat“ třeba i lesy. Včely tak nechají hladovět, slídit a v samém závěru i loupit, k čemuž je vede pud vlastního přežití. Ostatně bastardizace se velmi nevyplatila například v Severní i Jižní Americe, kde v důsledku získané agresivity křížených včel zemřely tisíce lidí.
I toto měl Ing. Veselý na paměti, a proto si po vlnách zdecimování včel v různých oblastech Rakouska a jeho celoživotní vědecké práci vysloužil obdiv a velké uznání výzkumného ústavu včelařského v německém Oberurselu. Profesor Friedrich Ruttner dokonce před celým světem vyhlásil, že české země díky práci Ing. Veselého a kolektivu našeho výzkumného ústavu a jejich cílevědomé péče o chov přebírají roli země s nejcitlivější populací kraňského plemene včel. Jenomže to už dávno neplatí. Kdo si přečetl vynikající článek Ing. Dalibora Titěry, CSc., nazvaný Co na to věda, mohl se na ilustrační mapě přesvědčit, že došlo k výrazné genetické ztrátě čistoty linie kraňky, která je dokonce ohrožena nepovolenými dovozy nejrůznějších plemen, mezi nimiž je silně zastoupena především buckfastka. Navíc původní vynikající šlechtitelské stanice, které pracovaly a pracují s genetickým materiálem alpského typu z území dnešního Rakouska z nejrozšířenějších kmenů Singer z Mitterbachu, Sklenar z Mistelbachu, Troiseck ze Štýrska a Peschetz z Korutan, jsou čím dál víc vytlačovány ,,mistry“ rozchovávání zcela odlišných genotypů včel, přičemž dále dochází přirozeným pářením k přímému nebo následnému křížení se včelami daného území. Existují nejenom zatvrzelí nadšenci, kteří se snaží bez rozmyslu a nevědecky vrátit na naše území včelu tmavou (Apis mellifera mellifera), ale v posledních letech hlavně již zmíněnou včelu buckfastskou. Většinou se jedná o amatérské křížení odlišných plemen včel, které má za následek pošlapání vynikající práce Ing. Veselého, ale hlavně naprostou bastardizaci celé naší populace včel. Mnohdy si neuvědomují, že jejich činnost, velmi často vedená pouze vidinou zisku dovozem zaručeně nejlepších včel s vysokými výnosy, přispívá ke zvyšování agresivity včel. Navíc zásahem do přirozeného vývoje zvyšují jejich citlivost k novým patogenním mikroorganismům a různým parazitům, Varroa destructor nevyjímaje.
Bývali jsme silný kolektiv včelařů, z něhož se však dnes vytrácí stavovská čest, láska k přírodě a obzvlášť k samotným včelám, která je nahrazována vidinou vysokých medných výnosů, a tím pádem vyšších zisků k osobnímu prospěchu. V současnosti je plně degradována dlouholetá práce našich vynikajících odborníků, kdy za přispění médií a reklam jsou v rozporu se zákonem dováženy různě druhy včel, mezi nimiž má největší zastoupení právě buckfastka. A to vše za naprosté nevšímavosti státních orgánů.
A jaké jsou vlastnosti kraňky?
- Má dlouhý sosák o délce 6,5 až 6,7 mm, což jí umožňuje sbírat nektar i z jetele a podobných rostlin.
- Má vypěstované dobré obranné mechanismy proti jinému hmyzu a úlovým vetřelcům.
- Pokud včelař nedělá zásadní chyby, není agresivní, je mírná a s dostatečnými zásobami nemá sklony k loupežím.
- Velmi dobře se přizpůsobuje danému přírodnímu i industriálnímu prostředí, velmi dobře přezimuje, hibernuje i při malém počtu včel a dokáže tím šetřit zásoby medu.
- Rychle reaguje na probouzející se přírodu se schopností rychle obnovit včelstvo po přezimování.
- Má nízkou spotřebu propolisu, pokud není umístěna ve špatně konstruovaných úlech, nebo nemusí izolovat mrtvého vetřelce (myš apod.).
- Pokud o ni včelař řádně pečuje, je odolná vůči chorobám.
- Snad největší výhodou kraňky je její schopnost omezení cyklu plodování v závislosti na dostupnosti pylu v našich krajinných podmínkách.
Včelstva kraňky jsou při nedostatku životního prostoru v úlu náchylnější k rojení, což je jejich přirozená vlastnost prosté populační reprodukce. V každém případě je však kraňka pro naše přírodní prostředí tou nejlepší včelou. A to Ing. Vladimír Veselý velmi dobře věděl a byl za to také s respektem uznáván na celém světě.
Text a foto: Jan Šmíd
