17. 5. 2023
Jaký úl je nejvhodnější pro naše včelky? V jakém typu se nejlépe včelaří? Výběr úlu je pro začínající včelaře zcela zásadní otázka. Dovolím si zde uvést příklady ze svého života, abyste si udělali svůj názor na to, co ve včelařství hledáte a čemu je potřeba se vyhnout.
Můj první úl byl těžký Moravský univerzál a jak sám dobře vím, na Moravě je ještě mnoho včelařů, kteří ho nedokážou opustit a mají v něm své včely. Vyzkoušel jsem i úly, které by si jen tak někdo nepořídil, protože mu přijdou něčím zvláštní. Občas jsem se nadchl pro nějakou úlovou novinku, která k nám přišla ze světa. Před mnoha lety jsem si pořídil tzv. elektrické otočné úly z Maďarska od dnes již neexistující firmy Anivet. A rovnou čtyři, dva jsem kupoval v Německu, jeden přímo u výrobce a jeden v Česku. Vychvalování amarketing úlu byly opravdu silné a argumenty líbivé včelařskému uchu. Zamezení rojení, medný výnos vyšší o 150% a to hlavní – potírání varroázy fyzikální cestou otáčení a nepoužívání chemie. To bylo přesně to, co jsem chtěl slyšet.
Byl to dřevěný úl s plastovými rámky v plodišti kulatými, které se pomocí elektrického 12V motorku otáčely okolo své osy, což mělo zabránit samičkám roztoče, aby v buňkách přežila jejich vajíčka. Další otáčkou je měla larva včely „zalehnout“ a tím usmrtit. Dále mělo otáčení zamezovat vyrojení, protože přece včely nevystaví matečník, který musí vždy směřovat směrem dolů. A kolik medu bylo v úlu? Slíbených 150%, nebo dokonce víc? Kdepak, ani jedno nefungovalo. Včely se běžně rojily, a to i několikrát, přičemž varroáza měla „zelenou“. Medu bylo ve srovnání s běžným včelařením v mých klasických úlech poskrovnu.
Dalších podobných „superúlů“ bych mohl jmenovat mnoho. Vzpomínám si na kolegu, který se mě jednou zeptal, co je to „medná kráva“. A já jsem věděl jen to, že to je úl určený pro Afriku, pro místní obyvatele, kteří se včelařství nedokážou věnovat intenzivně, ale čekají, co jim příroda donese, protože jsou tak zvyklí. Úl připomíná necky nebo rakev. Včelaří se v něm tak, že včelstvo vedete pouze na horních loučkách a med odebíráte až zjara. Prostě takové „malé“ brtnictví a návrat do časů pravčelaření.
Nelze opomenout ani úly po našich dědečcích a otcích, které byly jedno nebo dvouprostorové. Pro dnešní racionální včelaření již opravdu nemají význam, neboť napomáhají vyšší rojivosti, snižují výnosy a podporují vznik různých nemocí včetně moru či hniloby včelího plodu. Obě jsou pro začátečníka velmi těžko rozpoznatelné, takže se tak snadno stane šiřitelem těchto nemocí po okolí. Při pozdějším laboratorním vyšetření se na to přijde a jásot a nadšení nad včelami v historicky starých úlech vezme za své. Dědictví po našich předcích je třeba ctít, nicméně do úlů, které mají více let (10–20 i více) již včely nedávejte. Natřete je nějakou pěknou barvou, uzavřete před vniknutím včel a vystavte. Stačí jeden, dva takovéto úly jako vzpomínka a zbytek spalte. Uděláte jedině dobře.
O úlech a rámkových mírách se včelaři dokážou dohadovat donekonečna a většinou to nikam nevede. Nakonec je stejně nejdůležitější samotná obsluha včelstev během včelařského roku. Zaměřuji se především na to, co chci od včel získat. Mám obyčejný a hlavně jednoduchý úl skládající se z varroadna, ze čtyř až šesti nástavků, jednoduchého plechového víka s 5cm polystyrenem jako uteplení, fólie na včelstvo a dvou mateřích mřížek. To je můj základ.
Dno tvoří tři stejná prkýnka a jedno menší, sloužící jako česno, vše je smontované pouhými vruty. Dno je celosíťované, umožňující kontrolu podložky během celého roku, dále vlastní podložka, kterou pravidelně měním za zcela novou každý rok k 1. lednu. Jako česnovou vložku na zimní období bránící vniknutí hlodavců a dalších vetřelců používám speciálně upravenou plastovou přepážku.
Nástavek je klasický čtverec na 11 rámků z palubek z obou stran a uvnitř je 2cm izolace polystyrenem. Pokud chováme silná včelstva, nemá další uteplení smysl. Úl je koncipován jako čtverec, a tak s ním lze včelařit jak na „teplou“, tak „studenou“ stavbu. Toto si vysvětlíme až v následujícím květnovém pokračování, kdy chci začínajícím včelařům ukázat nejvhodnější manipulaci s úlem. Nepoužívám očka, považuji je za zbytečná a nevhodná. To je však dáno celkovou konstrukcí úlu, který používám.
Víko je z pozinkovaného plechu, jehož ostré hrany jsou zahnuty tak, abych si o ně neporanil ruce. Do víka je volně vložen 5cm polystyren, který po celý rok slouží jako dostatečná ochrana. Jakou mám rámkovou míru? Adamcovu, naši českou a vhodnou pro naše území, tj. 39 × 24cm, kterou používá převážná část našich včelařů.
Naučte se včelařit se svým úlem, ať už se jedná o třeboňskou rámkovou míru 39 × 27,5cm, Tachovský úl 39 × 24 na 9 rámků v nástavku, či Dadant systém. Nebo si pořiďte ve světě nejrozšířenější Langstroth či Řeháčkův Eurodadant s polonástavky nebo dokonce s nízkonástavky. Když se v něm naučíte včelařit tak, že včely nebudou trpět, tak nebudete trpět ani vy. Včely berou úl jako svůj domov a musí jim připomínat jejich přirozené místo k pobytu, což byl vminulosti vždy dutý strom s vhodným otvorem-vstupem.
Mezi nevyhovující úly, ale u starších včelařů stále oblíbené, patří úly jedno a dvouprostorové: Moravský univerzál, Čechoslovák, Budečák, různé zadováky a úly s vysouvacím zařízením. Nevhodné jsou úly, které nelze dostatečně rozšiřovat pro potřeby aktuální a plánované síly včelstva, nelze v nich dělat vhodná protirojová opatření a nelze u nich na podložce monitorovat stav včelstva.
O včelaření v nízkonástavkových úlech jsem nikdy neuvažoval, protože nepovažuji za vhodné mít v úlu „více dřeva“, než je potřeba, mít mnoho rámků a vyrábět je. Na druhou stranu rozšiřuji včelstva odspodu, takže musím vše zvedat, ale beru si jen tolik, kolik unesu. Podobně se „netahám“ s medem, naložím si jen tolik, kolik mám síly, a s tou většinou rád šetřím. To samé radím i ženám-včelařkám nebo starším včelařům: „Neberte si toho víc, aby vás to pak nepřestalo bavit, protože vás bolí záda nebo ruce!“ To už není včelařina, ale dřina. Věřím, že v mých slovech najdou včelařizačátečníci inspiraci a poučení. Vězte, že vycházejí z praxe získané z obsluhy několika set včelstev, která mi doposud prošla rukama.
S pozdravem Včelám dík! Augustin Uváčik, učitel včelařství