3. 3. 2020
V minulém čísle Včelařství (Včelařství č. 3/2020, str. 82-83 jsme zveřejnili dotaz přítele Miloslava Srby z Chomutova směrovaný na MVDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., autora článku Zamyšlení nad současnými ztrátami včelstev (Včelařství č. 2/2020, str. 47). Dotaz jsme předali dr. Holejšovskému a zde je jeho odpověď.
Po cca 25 letech chovu včel se i mně stalo, že jsem během této zimy přišel o jedno včelstvo. Stejně jako dalším včelařům se mi z úlu vytratily včely (CCD – syndrom zhroucení včelstev). Z časopisu Včelařství vím, že mohu být rád, že jsem přišel pouze o jedno včelstvo. Je spousta včelařů, kteří přišli o všechna včelstva na svém stanovišti.
V souvislosti s tímto problémem, který v posledních měsících trápil a nejspíš ještě trápí řadu včelařů, mám jeden dotaz, který jsem nikde neobjevil, ale myslím si, že je důležitý. Jev CCD je popisován jako důsledek souboru faktorů, který v konečné fázi vede ke kolapsu včelstva. To chápu. Jedním z faktorů, které jsou uváděny v souvislosti s CCD jsou doprovodná virová onemocnění včel. Já se proto ptám, jak postupovat při obnově chovu včel v úlu, ze kterého „zmizely včely“. Svoje úly běžně průběžně čistím a díky tomu nezápasím s viditelnými nemocemi včel (nosema, zvápenatění plodu atd.). Úl a jeho rámky jsou čisté, bez výkalů a plísně. Vše vypadá stejně, jako kdyby v létě z úlu vyletěla spousta rojů a porojů až do jeho „vyprázdnění“. Je možné, že by zde mohla přetrvávat hrozba virové nákazy, a proto by bylo vhodné takto „postižené“ úly nějak zvlášť dezinfikovat?
Touto otázkou se jistě zabývá i řada dalších včelařů, a tak by i je jistě potěšila vaše kvalifikovaná odpověď otištěná v časopise Včelařství. Děkuji vám předem za vaši odpověď.
Miloslav Srba, Chomutov
Odpověď na dotaz přítele Miloslava Srba, který se v podstatě týká účinnosti dezinfekce při výskytu virových infekcí ve včelstvech.
U včel bylo až dosud popsáno již více než 20 virů a s rozvojem molekulárních metod, jako je PCR (polymerázová řetězová reakce), jimiž se detekují, budou zcela jistě popsány ještě další. Jedním z prvních známých virů včel je virus deformovaných křídel (DWV – Deformed Wing Virus), který byl poprvé prokázán a popsán v Japonsku již počátkem osmdesátých let minulého století. Později byly popsány další viry vyskytující se u včel, jako jsou Acute Bee
Paralysis Virus (virus akutní paralýzy včel), Sacbrood Virus (virus pytlíčkovitého plodu), Black Queen Cell Virus (virus černání matečníků), Israeli Acute Paralysis Virus (virus izraelské akutní paralýzy), Kashmir Bee Virus (kašmírský virus) a další. Zejména tyto vyjmenované (ale i další) viry jsou naší včelařské veřejnosti poměrně dobře známé.
Všechny až dosud zjištěné „včelí“ viry patří podle taxonomického zařazení do řádu Picornavirales a v rámci dalšího taxonomického dělení tohoto řádu do jeho tří čeledí: Dicistroviridae, Iflaviridae a Picornaviridae. Pokud vás to bude zajímat, můžete si je vyhledat na internetu a zjistit si, který z vám známých virů do které čeledi patří. Při tom třeba zjistíte, že se nic tak často nemění jako taxonomie nejen bakterií, ale i virů. Sám jsem od dob studia veterinární medicíny zaznamenal u některých bakterií druhý nebo dokonce i třetí název.
Pro nás včelaře je však důležité to, že všechno to jsou malé viry o velikosti v desítkách nanometrů (od 20 do 30–40 nm, 1 nm = 10-9 metru), nemají lipoproteinový obal, a jsou proto velmi citlivé k dezinfekci, ať již fyzikální, nebo chemické. Jsou citlivé vůči teplotám i nižším, než je bod varu. Např. virus slintavky a kulhavky (SLAK), který je stejně velký (20 nm) a patří do stejné čeledi jako některé z virů vyskytujících se u včel, tj. do čeledi Picornaviridae, je při teplotě 95 ºC zničen již za 15 sekund. Paradoxně, tento virus, který má ještě nižší úmrtnost u zvířat než nový koronavirus u lidí, dokonce jen kolem 1 %, je z hlediska působených ekonomických ztrát u hospodářských zvířat vůbec nejvýznamnější, avšak z jiných důvodů.
Viry z řádu Picornavirales a z již zmíněných jeho tří čeledí, jsou nejen malé, ale také nemají lipoproteinový obal, který mají např. všem známé chřipkové viry (z čeledi Myxoviridae) a který je částečně chrání. Proto patří viry včel z hlediska citlivosti vůči dezinfekčním prostředkům k těm citlivějším. Pokud jde o jejich citlivost vůči pH, jsou citlivé vůči kyselinám i louhům. Jako dezinfekční prostředek je vhodný např. 5% louh sodný (NaOH), ale i další chemické dezinfekční prostředky, např. na bázi jodu aj. V podstatě lze říci, že všechny viry, i ty s lipoproteinovým obalem, dále mycoplasmata (není mi známo, že by se uplatňovala jako patogenní agens u včel, případně u jiného hmyzu) a všechny gramnegativní a grampozitivní bakterie (s výjimkou endospor bakterií z čeledi Bacilllacae (Paenibacillus larvae, původce moru včelího plodu), až na některá mycobacteria (např. původce tuberkulózy či lepry), jsou citlivé vůči většině dezinfekčních prostředků. Odolné jsou protozoární oocysty (např. kokcidie, problém v chovech králíků, u včel nejsou taková ani obdobná onemocnění známá) a již zmíněné spory Paenibacillus larvae. Ty jsou naopak extrémně odolné vůči fyzikální dezinfekci, kdy jsou ničeny jen při teplotách autoklávováni, tj. při teplotách 120 °C a vyšších, při přetlaku 2 atmosfér po dobu nejméně 20 minut. Jde vlastně o nejodolnější formy
buněk v přírodě vůbec. U chemické dezinfekce obecně platí, že při použití všech chemických dezinfekčních prostředků je třeba aplikovat je až po důkladném mechanickém očištění dezinfikovaných ploch a odstranění všech biologických materiálů, do nichž nemusí všechny dezinfekční prostředky za všech okolností proniknout, a dbát na jejich správné naředění. Vždy je nutné přečíst si návod k použití a ten respektovat.
Co tedy ještě říci k virům teď, kdy se o nich tolik mluví a píše? Viry jsou tou nejjednodušší formou života jako projevu existence živé hmoty, jen s tím nejzákladnějším atributem života, tedy se schopností se rozmnožovat. Mají vždy jen jednu nukleovou kyselinu (RNA, nebo DNA) nesoucí informaci pro jejich replikaci. Nemají žádný enzymatický systém ani pro syntézu vlastních proteinů, potřebných pro tvorbu kapsidy, proteinového obalu jejich nukleové kyseliny, ani pro tvorbu energie. To vše uzurpují buňce, kterou napadnou, obsadí a nahradí její vlastní buněčnou nukleovou kyselinu, její informační centrum, a začnou vysílat informační signály k ovládnutí buněčného enzymatického aparátu k tvorbě vlastních nukleotidů a proteinů a následně k syntéze a replikaci sebe samých. Jsou to tedy, jak kdysi v počátcích rozvoje virologie (první virus objevil D. I. Ivanovsky v roce 1892, virus mozaiky tabáku) napsal jeden virolog, v podstatě parazitické nukleové kyseliny.
Snad ještě jednodušší formou života, nadanou jeho základním atributem, tj. rozmnožováním, jsou malé bílkoviny priony, u kterých však až dosud nebyla zjištěna genetická informace (nukleová kyselina) pro jejich vlastní replikaci. V jejich případě jde o dva tvary jednoho proteinu, jak řekl jejich objevitel Stanley B. Prusiner. Jeden tvar prionu je prion buněčný PrPc, „správný“, potřebný v buňkách mozku (neuronech) např. pro paměť. Druhý, PrPsc, „poškozený“ a neschopný odbourávaní, se naopak v mozkových buňkách hromadí a škodí (působí degeneraci okolní cytoplasmy). Oba se množí jen tvorbou vlastních duplikátů. Priony jsou naopak ještě odolnější než již zmíněné bakteriální endospory, ale u včel, ani u jiného hmyzu, se naštěstí jako patogeny neuplatňují.
Ani „naše včelí viry“ se naštěstí ve včelstvech neuplatňují samy, i když v závislosti na druhu je jejich přítomnost ve včelstvech, tedy prevalence, odhadovaná na 20–80 i více procent. Vždy doprovázejí roztoče Varroa destructor, který jím otevírá cestu do včelích buněk a tkání, ve kterých se pak uplatní a působí změny a poruchy, podle nichž mají většinou své jméno. Jediným způsobem, jak zabránit jejich projevům, je správně ošetřovat včelstva proti napadení roztočem Varroa destructor, tj. účinnými prostředky, aplikovanými podle návodu jejich výrobce, nejlépe na co největším území současně a včas, tj. podle situace ve včelstvech, na stanovišti a na stanovištích sousedů včelařů, případně podle výsledků provedených vyšetření.
Nikdy ne podle kalendáře! To platí zejména v posledních letech a bude to platit i do budoucna.
Příteli Srbo, moje odpověď na vaši otázku tedy je, že jste, pokud jde o dezinfekci, kterou jste prováděl, postupoval správně a správně jste postupoval (i vaši přátelé sousedé) i při ošetření včelstev proti roztoči Varroa destructor. K tomu vám blahopřeji a přeji vám, aby se vám (a vašim sousedům včelařům) dařilo takto postupovat i letos a v dalších letech.
MVDr. Josef Holejšovský Ph. D.
