10. 5. 2020
Na české území se blíží obávaná sršeň asijská. Její nástup přichází v době, kdy se odborníci hádají o to, zda je české včelařství v dnešní podobě dlouhodobě udržitelné a zda nejde některým včelařům o zisk za každou cenu.
Včely a potažmo i včelaři nezažívají poslední roky skvělé období. K parazitickým roztočům se přidal mor, k moru extrémní sucha způsobená klimatickou změnou a s klimatickou změnou dorazily i sršně z Asie.
Na americkém pobřeží se poprvé objevil invazivní druh sršně mandarínské, které se ve včelím úlu chovají jako mašiny na smrt a likvidují bezbranné obyvatelky tempem jedna za 14 sekund. V Evropě už 16 let řádí jejich sestřenice - sršně asijské (vespa velutina).
První exemplář dorazil s kontejnerem z Číny, vylodil se ve francouzském přístavu a o co byla jeho invaze nenápadnější, o to je nebezpečnější. „Japonská sršeň je hrozbou i pro naše včelařství. Ročně se šíří o 70 až 150 kilometrů. V loňském roce byla zjištěna již i v Německu,“ říká pro Seznam Zprávy Miloslav Peroutka, místopředseda Českého svazu včelařů.
Upéct zaživa
V asijském regionu tyto sršně nezpůsobují takové problémy jako v jiných částech světa, protože asijské včely vyvinuly účinnou obranu. Místo aby se bránily, nalákají sršeň-průzkumnici do úlu, pak se na ni vrhnou, doslova ji obalí svými těly a začnou vibrovat. Tím zvýší teplotu natolik, že sršeň uvaří. Samozřejmě při tomto protiútoku mnoho včel zemře, když je sršeň porcuje, ale úl je zachráněn.
Evropské medonosné včely ale takovým evolučním tlakům nikdy předtím nečelily a přizpůsobit se za 15 let, když to asijským včelám trvalo miliony let, asi nelze očekávat. A tak pomáhají lidé a sršní hnízda bez milosti vypalují.
„Kromě vypalování hnízd sršně asijské se používají i návnady na její hubení a mechanické zábrany u včelích úlů,“ popisuje metody obrany Peroutka. V USA líčí speciální pasti, které je chytí ještě před včelím úlem, než ho stačí označkovat svým feromonem a navést k nim ostatní sršně.
Včelařům v Evropě i v USA také hodně pomáhaly zimy, jenže ty jsou v posledních letech tak mírné, že nepředstavují pro šíření sršní žádnou překážku. A letošní zima patřila mezi ty nejmírnější…
Proč nedovézt včely z Asie a nevyužít jejich instinktu i v našich podmínkách? Kromě toho, že by šlo o nepůvodní druh, jehož rozšíření by nakonec mohlo nadělat jiné škody, jde také o peníze. Sestřenice včely medonosné totiž nenosí tolik medu… A méně medu znamená menší zisky.
Sršně vs. tlak na zisk
Na to upozorňuje například Dalibor Titěra ze soukromého Výzkumného ústavu včelařského. Tomu sršně vrásky nedělají „Pokud se bavím s profesionálními včelaři z Itálie (kde se vespa velutina již vyskytuje, pozn. red.), tak mi říkají, že často na to všelijací včelaři svádějí ostatní problémy, což se pak těžko dokazuje.“
„Vždycky, když se začne mluvit o podobných problémech, je dobré se podívat, že existuje x lidí ve stejných podmínkách, kteří podobné problémy nepociťují,“ pokračuje Titěra. V celém systému včelího hospodářství se podle něj velmi tlačí na zisk a velké objemy medu a nemyslí se na udržitelnost.
Entomolog Jakub Straka z Univerzity Karlovy také upozorňuje, že hon za medem odnášejí například divoké včely a čmeláci. „Včela medonosná je jediná, ze které u nás můžeme získat med, propolis, mateří kašičku a vosk. Řadě lidí produkuje zisk a za vším hledejte lobby a peníze,“ řekl odborník na hmyz.
„Problém mají spíš jiné divoké druhy včel. Jedna třetina našich druhů čmeláků, což je skupina včel, je již na našem území vyhynulých a další druhy jsou kriticky ohrožené. Chov včely medonosné by měl spíš být regulován, abychom si naši rozmanitost původních druhů zbytečně nesnižovali,“ dodal.
A z akademických pozic pálí do včelařských řad ostrými. „Situace je dost jiná, než si většina lidí myslí. Včelaři se stejně jako řada jiných zájmových a výdělečných skupin snaží o zvýšení zisku žehráním na kritický stav situace. Včel i stromů je dost, jen dochází k lokálním problémům, které někomu snižují výnosy, když se špatně stará či špatně staral v minulých letech. Pak chce dotace, aby se i nadále mohl špatně starat a nemusel svůj přístup příliš měnit,“ kritizuje Straka.
České včely drtí mor
České včely mají problémy už nyní - i bez sršní na hraniční čáře.
Za minulý rok evidoval Český včelařský svaz o 21 více případů výskytu včelího moru, celkem se tedy včelaři museli zabývat 134 případy. Nicméně Peroutka hodnotí za svaz situaci kladně. „Ve výskytu tohoto onemocnění jsme na tom v porovnání se zahraničím velmi dobře. Ve většině krajů se podařilo z krajských dotací většinu včelstev vyšetřit.“
Proti včelímu moru neexistuje prakticky žádná obrana. Jeho spory se uchytí na stěnách úlu a přežívají zde desítky let, nepůsobí na ně žádné léky a napadený úl se musí zlikvidovat.
„I to přispělo k úhynu včelstva za rok 2019. Na podzim 2019 bylo v Česku zazimováno 650 000 včelstev. V polovině února uvedlo 60 procent chovatelů včel, že jim uhynulo v průměru 13,5 procenta včelstev,“ uvedl Peroutka. Normální úhyn se pohybuje okolo 10 procent a jde tedy pouze o mírný výkyv.
Jenže Peroutka dodává, že data ukazují výrazné regionální rozdíly, někde postihl mor tři procenta včelstev, jinde až 70 procent. Statistika navíc není úplná, protože šetření přerušila pandemie.
Jednolitý pyl
Na včelstva nepříznivě působí také klimatická změna - nejenže se v tuzemsku mohou snáze šířit jiné druhy včetně asijských predátorů, ale také mění včelí jídelníček.
„Klimatické změny se dlouhodobě projeví ve včelařství hynutím smrkových porostů a tím i ve skladbou lesa jako jednoho z významných zdrojů snůšky,“ vysvětlil Peroutka. Bezprostřední problém však podle něj představuje pylová monodieta včel, kterou vyvolal úhyn velkého množství rostlin. Navíc letošní sucho způsobuje, že zbylé rostliny vykvetou pouze na krátký okamžik nebo dokonce vůbec.
„Pylová monodieta oslabuje imunitu včelstva,“ pokračuje Peroutka a dodává, že do budoucna kvůli vlivům klimatické změny, koncentrace zemědělské výroby, ale i globalizace bude muset o své včely lidstvo pečovat s větší starostí než doposud.
Naopak entomolog Jakub Straka se o hospodářský aspekt včel medonosných nebojí. „Česko je pořád jedna z nejzavčelenějších zemí v rámci Evropy. Vysoký stav populací včel medonosných je problém pro ostatní druhy včel, ty volně žijící. V suchém období dokáže včela medonosná vyžírat omezené zdroje nektaru a značně konkuruje jiným druhům,“ uvedl pro Seznam Zprávy Straka.
Více na: Seznam Zprávy
