17. 10. 2023
František Kamler pracoval celý život na jednom místě, ve Výzkumném ústavu včelařském, který v Dole u máslovického přívozu funguje už od roku 1919. Se včelařením začal v 6 letech, pod dohledem dědy, kterému pomáhal. Jako sedmiletý už měl svoje včelstvo, pak tři, a když šel na střední školu, děda zemřel, a on se najednou staral o 10 včelstev. To bylo na Moravě, v Moravské bráně, naproti hradu Helfštýn.
Později studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde dělal pomocnou vědeckou sílu. Paní profesorka Kubišová ho doporučila řediteli Výzkumného ústavu včelařského v Dole. Tak se ocitl ve Středočeském kraji. Bylo to jeho první a poslední zaměstnání. Pracoval tam přes 40 let, z toho asi 25 let byl ředitelem tohoto výzkumáku.
Ještě dnes tam jednou týdně dochází. „Nepodařilo se mi předat výrobu vyvíječů agregátů, to je taková mašinka na ošetřování proti varroáze (infekční onemocnění včel – pozn.red.). Takže jednou týdně dělám na vyvíječích.“
Kdysi se včelami kočovali, naložili úly na přívěs a převáželi je, vystřídali čtyři pět stanovišť. „Nejprve do sadu, potom jsme jeli k řepce, z řepky k akátu, od akátu ke slunečnici, a ještě se k tomu někdy přidala vojtěška. My jsme pořád měli úly na kolečkách, na vozejku. Když se začala pěstovat řepka všude, přestalo se kočovat. Když je řepka v doletu tak do kilometru, tak je to perfektní.“
Paní Kamlerová přináší kávu s medem, přidává k ní milý úsměv. Jak se tváří na včelaření? „Žena si mě se včelami brala. Pracovala jako lékárnice, ale když odešla do důchodu, tak mně začala vytáčet. Med,“ směje se inženýr František Kamler, autor několika publikací o včelaření, například Základy včelaření nebo Začínáme včelařit.
Příběh Františka Kamlera v reportáži Jolany Novákové naleznete na webu Českého rozhlasu ZDE.
