23. 3. 2022
Český svaz včelařů, z. s., má dlouhou a bohatou historii. Jen málokterý svaz se jí může pochlubit. Vývoj včelařské spolkové činnosti byl velmi složitý, přesto jsme se v průběhu 19. a 20. století propracovali k jednotnému Českému svazu včelařů a právě v těchto dnech slavíme pomyslné 150. narozeniny. Toto významné výročí si budeme připomínat na celé řadě akcí v průběhu celého roku.
Autoři, kteří o historii psali, nebyli úplně přesní co do názvu prvního včelařského spolku, který vznikl na zemském principu, nebyli přesní ani co do dne vzniku svazu. Někde se píše o Včelařském spolku pro Čechy, jinde zase o Ústředním zemském včelařském spolku v Čechách. Také datum se někde uvádí 22.3.1872, jinde 20.3.1872. V této souvislosti mě napadá - v případě zavraždění Svatého Václava se např. přesně ví, že zemřel 28. září, v pondělí, ale už se neví, jestli roku 929 nebo 935. Nám naštěstí v datu vzniku létají jen ty dva dny.
Pro jistotu jsem základní údaje převzala přímo z časopisu Včelař z r. 1872. Březnové číslo Včelaře 1872 otisklo Pozvánku na ustavující valnou hromadu Včelařského spolku pro Čechy na 20. března 1872 v hospodářském klubu Platýz na Národní třídě v Praze. A skutečně v uvedený den došlo k ustavující schůzi Včelařského spolku pro Čechy. Byly schváleny stanovy, členem mohly být včelařské spolky i jednotlivci. Bylo rozhodnuto, že spolek bude spolkem zemským. Měl 600 členů. Předsedou se stal hrabě Jan Harrach, český šlechtic, politik a mecenáš. Po skončené volbě bylo projeveno přání, aby ve spolku panovala svornost. Avšak už od počátku se vedly spory o rámkové míře se snahou ji sjednotit. Následkem těchto neshod se vzdal předseda Harrach po dvou letech funkce a po deseti letech činnosti se spolek spojil se Zemským ústředním spolkem pro Čechy. Později byl změněn jeho název na Zemský ústřední spolek včelařský pro Království české v Praze. Předsedou tohoto spolku byl zvolen v roce 1894 Josef Kebrle, který jej řídil úctyhodných 40 let.
Sjednocovacím úsilím se Zemskými ústředími spolků včelařských ve Slezsku a na Moravě došlo 16.5. 1921 k založení Svazu zemských ústředí spolků včelařských v ČSR. Dne 31.7.1943 na základě vládního nařízení protektorátního ministerstva zemědělství pro Čechy a Moravu došlo k jeho sloučení se Zemským svazem sdružení chovatelů hospodářského zvířectva v Praze a na Moravě. Záležitosti včelařské měly řídit zemské skupiny chovu včel. Ihned po válce vznikla snaha obnovit činnost zemských ústředí. Dne 29.8.1947 byla založena Jednota včelařů v Praze. Byly zachovány samostatné včelařské spolky s právem přijímat včelaře jako členy Jednoty včelařů. Jednota včelařů měla tehdy 88 900 členů, 1 023 spolků územně rozdělených do 36 včelařských žup se třemi ústředími. V roce 1948 se stal národním správcem Jednoty včelařů v Praze Ladislav Böhm. Došlo ke sloučení včelařských časopisů v jediný pod názvem Včelař. Zrušeny byly včelařské župy a přetvořeny v krajské pobočky. Organizační struktura Jednoty včelařů byla přizpůsobena obvodům krajských národních výborů. Svolání ustavujícího Československého svazu včelařů v roce 1957 připravil František Krejčí, který působil již ve funkci předsedy Jednoty včelařů od roku 1954. Ustavujícím sjezdem Československého svazu včelařů byl opět zvolen předsedou ÚV ČSV spolu s tajemníkem Stanislavem Kodoněm. V roce 1961 byly zřízeny včelařské okresní výbory, aby byl umožněn lepší styk včelařských organizací s orgány státní správy v okresech. Roku 1965 došlo ke zrušení krajských výborů. Zákonem o federativním uspořádání ČSSR v roce 1970 se osamostatnil Slovenský svaz včelařů a vznikly podmínky pro svolání ustavujícího sjezdu Českého svazu včelařů. Ten se konal 24.-25.4.1971. Název Český svaz včelařů, nyní s přídomkem z. s. - zapsaný spolek nás tak provází dodnes.
Tento stručný průřez dějinami vzniku včelařských spolků svazového charakteru nemohl postihnout všechny změny, problémy, které náš spolkový život po 150 let provázejí. Dříve naše předchůdce trápila rámková míra a věřili, že tu silný svaz dokáže jednou vybrat a prosadit ji. Nepodařilo se. Dnes se nám zdá toto úsilí zbytečné. Máme jiné problémy a nad tím, že včelaříme na rámkové míře, která se nám líbí, se nikdo nepozastaví.
Za složitým a mnohdy bolestivým vývojem našeho svazu jsou lidé, naši funkcionáři, pro které spolková činnost představuje významnou část života. Nelitují času a energie pro včely, med a svůj svaz. Doufám, že něco podobného o nás napíší za pár desítek let naši pokračovatelé.
Mgr. Jarmila Machová
